Výsledky akcí ACES a EPA, názory pilotů

Tato stránka je věnována názorům pilotů na konkrétní akce a dosaženým hodnocením. 

Ikarův pád 2009 2. srpen 2009, 20:05 Karer Lutz tradičně zorganizoval soutěž v Mostě. Bohužel letos to byla poslední soutěž na místním krásném modelářském letišti, které zakrátko padne za obeť velkorypadlům při těžbě uhlí. Netrdičně se soutěž konala v neděli, to aby Ruda Klouček mohl splnit rodinné povinnosti a nám aby nechyběl pilot. Prostě jsme jen přehodily letový den se soutěží EPA. Rád do Mostu na Karlovy soutěže jezdím, proto jsem vyrazil již v sobotu odpoledne, na místě přespím ve stanu a tím nepřijdu o krásný "kombaťácký" večer s přáteli kolem ohně, na kterém upečeme pár buřtíků a probereme vše co nás spojuje a zajímá. Ráno přijíždí Krauzící a Havlíci, jsme komplet, soutěž může začít. Karel rozlosoval lety, je deset pilotů, poletíme dva heety po 5-ti pilotech. Zbylí piloti budou dělat rozhodčí a pak se prohodíme. Letím hned v prvním heatu. S Lukášem Krauzem, Pavlem Dvořákem, Milošem Havlem. Beru osvědčenou P-40M. Hned po startu po mě jde Jak Pavel tak Lukáš, Vůbec nemám čas na nějaké taktické létání, jen zdrhám a zdrhám, až jsem se téměř upáčkoval, ale tahle P-40ka se povedla, je lehká, velmi dobře reaguje na řízení. Krizovku jsem pár cm nad zemí srovnal. Kolem mého modelu je však stále husto. Najednou rána. Srazil jsem se s Milošovým modelem. Naštěstí (pro mě)  je to polysrytémový model GWS. Letím dál, avšak s velkými problémy a tak stahuji plyn a přistávám v obilí. No to to začíná. Také další lety přinesly kolize, málokdo, kdo odstartoval, tak taky přistál. Největší rána byla ve druhém kole. To se ve 3-tí minutě potkaly modely Ptrika Svídy a Lukáše Krauze. V plné rychlostí v protisměru natvrdo. Oba modely se ve vezduchu zahryzly do sebe, omotal se jeden kolem druhého a spořádaně pomalu padaly k zemi. Při nárazu se z Patrikova modelu oddělil motor, která se již nepodařilo najít. Ve druhém kole jsem letěl se záložním modelem P-40M, který létá již druhou sezonu. Je po mnoha opravách, je již těžký a hůře reaguje na povely. Rozhodčího mi dělá Pavel Dvořák. Start se povedl, jsem ve vzduchu druhý a dokonce mám šanci seknout, ale minul jsem. Létá se na malém prostoru, hmotnost  modelu je znát, model viditelně zpomaluje. Pokud model nerozjedu, spadne to....a už se stalo, P-40ka jde do vývrtky, rychle povoluji výškovku, ale už se nedá nic moc udělat. Bum, jsem na zemi. po minutě letu. Upáčkoval jsem se... Do třetího kola mohu nasadit již jen nový Spitfire. Ten má za sebou jen dva lety. Stále je to model, který teprve učím létat. Přece to nevzdám. Dnes jsem nejen nesekl, ale dokonce jsem ani nepřistál. Je rozhodnuto. Spitfire čeká první bojový křest. Ve třetím kole nejprve dělám rozhodčího Honzovi Bejdovi. Jeho Ta-152 je již hodně otlučený, ale stále létá. Honza má problémy se startem, a tak mu pomáhám nejprve jako mechanik, model odstartuji a teprve pak měřím a kontroluji jako rozhodčí. Na tak malé soutěži to děláme často. Honza létá odhodlaně, ale sráží se ve 4-té minutě letu. Ve velké výšce. Jeho model padá bez křídel k zemi jako meteor. To bude našrot... Další kolize, Lukáš Kraus  a Karel Lutz. Modely mizí v lánu obilí. No dneska to jde. .. Přichází okamžik premiérového letu nového Spitfiru. Připravuji model k letu. Jště poprosím Patrika o pár fotek. To kdyby se opět s modelem nepodařilo přistát. Start. Motor nechce naskočit, nenasál palivo. ale už běží...Spitfire stoupá k prvnímu bojovému letu. Je rychlý, dobře manévruje. Jen si ještě nedovolím prudké manévry, protože nevím, jak by na takové povely reagoval. A tak létám pěkně plynule, jako se stíhačkou. Nekoukám kolem, plně se soustředím na svůj model. Vše se zdá v pořádku a tak přitvrzuji muziku. Najednou zazní vzduchem série ran. To se posráželi další stroje. Zbyl jsem ve vzduchu sám s Lukášem Krauzem. Přitom celou stuhu tahá za sebou jen můj Spitfire. To bude zase maso.... Lukášův model se 4 ccm motorem má ale problém dohonit Spitfira s motorem 2,5 ccm. A tak křičím na Lukáše: "budu létat rovně, pokud to dokážeš, vem si stuhu". A tak se honíme, Lukáš útočí, já se bráním a pokud to jde, vyrážím k útoku na jeho stuhu. Stále nemám model v ruce a tak neriskuji a i Lukáš to celkem respektuje.. Přesto se v jedné chvíli dostávaí modely velice blízko. Přihlížející piloti to patřičně okomentovali...Nekonec mi Lukáš sebere stuhu ve stoupavé zatáčce, Ale to je již konec letu, stahuji plyn a pěkně plynule sedám se Spitfirem jako do peřin. Spitfire má křest za sebou. Finále se letělo v plném počtu sedmi pilotů. Patrik Svída má problémy s palubním zdrojem a tak mu půjčuji svůj záložní pak baterií.  Patrik měl dnes štípací den. Ani on dnes ještě nepřistál. Co start to kill. Finále se létá zpočátku velice opatrně, pak to ale přijde znova. První, druhý a ve vzduchu zbývají jen tři modely. Kraluje Pavel Dvořák. Tomu soutěž vyšla na 100%. Žádný kill, poměrně dost seků a dobré letové časy. Vyhlášení vítezů je krátké a trochu smutné. Karel Lutz se vlastně rozloučil touto soutěží s Airkombatem. Přesedlal na velké modely. Kousek od nás majestátně stojí jeho obrovský Sopwitch Pup s motorem 116 ccm. Také se vlastně loučíme s letištěm. Kde kousíček od VPD je již žlutá trubka průzkumného geologického vrtu. Krásně posekanou plochu zničí obří korečkové rypadlo při povrchové těžbě uhlí... Takže Karle, děkujeme. Bylo u Vás fajn.

Bitva pod Chlumem - Hradec Králové 20. červen 2009, 21:42 Soutěž v Hradci Králové byla průbířským kamenem organizátora - Rudy Kloučka. Ruda nazbíral již dostatek zkušeností a tak se v roce 2009 přihlásil jako organizátor jedné ze soutěží Českého národního poháru ACES. A je nutné hned tady - na začátku povídání o akci konstatovat, že Ruda a jeho organizační tým zvládl akci na jedničku. Na soutěž jsem stihl horko těžko připravil pouhé dva modely Novou Avii B-35 a opravenou P-40 sestřelenou Jakubem Skotnicou při soutěži ve Znojmě. Oba modely byly v letuschopném stavu, avšak nezalétané. To jsem prostě již nestihl. Matematika letošní sezony je nemilosrdná: co soutěž, to jeden model na odpis. Rozhodl jsem se vést soukromou statistiku, kterou najdete na těchto stránkách v sekci modely. Do Hradce Králové jsem dorazil s manželkou a svým maskotem - trpasličím pudlíkem Maxem v pátek v podvečer. Ruda měl připravený perfektní týlové zabezpečení - na ploše stály dva přívěsy kamionů ve kterých se dalo jak modelařit, tak tancovat. Prostor byl ozvučený a hrála muzka. V kamionech a pod pergolou rudova přívěsu již vládla příjemná kombaťácká atmosfera, na grilu se připravovalo chutné jídlo, výčep s pivem byl samoobslužný. Pro večerní zábavu kluci připravili pro běžné modeláře šílenou věc: noční nácvik přistání na letadlové lodi tvořenou dvěma pingpongovými stoly. Tato "paluba" byla také stylově osvětlena řadami LED diod. Opravdu jako paluba lodi. Kolem pak hořely stylově louče, které tomu šílenství dávaly zajímavou atmosfíru. Kdo z Vás létal ve tmě s modelem osvětleným pár LED diodami ví, že to není až tak moc jednoduché. K tomu připočtěte náročné přiblížení a nutnost přesného přistání na palubu tak, aby došlo k zachycení záchytného háku na příčné lano. A ta jsme se střídali při pilotáži Rudova Mustanga ale na palubě dokázal přistát málokdo. Zato utopených pilotů bylo dost... Ráno se soutěž rozjela bez jediné chybičky. Piloti převzali a vyplnili pilotní loggy, zaplatili startovné a na breefingu vyslechli základní organizační a bezpečnostní pokyny. Ruda oznámil, že nás je 14, což jsou dva heaty po 7 pilotech. létat se tedy budou 4 kola a finále. Měl jsem určité obavy z omezeného letového prostoru, který byl lemovaný vzrostlými stromy. Tyto obavy se záhy ukázaly neopodstatněné. Naopak, omezený letový prostor nutil piloty létat blízko a umožnil využívat ochranné zbarvení modelů. V 10:00 start prvního kola. Letím hned v prvném letu. A nasazuji novou AVII B-35 se kterou jsem krátce předtím absolvoval asi 3 min. zalétávací let. Avie létala famozně. Byl to nejrychlejší stroj na obloze. Nemusel jsem se starat o vlastní stuhu - v podstatě jsem ulétl každému stroji, který se dostal ze mě. Prvné sek byl náhodný, druhý byl již po podařeném ůtoku ze zvratu. Při vybírání střemhlavého letu jsem však zkřížil dráhu oranžové Nakajimě B-5 a v podstatě ji daroval svoji stuhu. první let dobrý: 2x sek a plný letový čas. Byl jsem naprosto nadšený letovými vlastnostmi Avie. Létalo se hezky, čistě, žádná kolize. Byla to i nádherná podívaná na "velké modely" jak čarují po nebi a zbírají stuhy jako hráběma. Druhé kolo jsem letěl opět s Avií. Rozhodčího mi dělá Ruda Klouček. Sek byl již v první minutě letu, vlastně hned při náletu do letového pole. Stačilo jemě zkorigovat dráhu letu a stuha již vlála na mém křídle. Korund nalepený na náběžce odvádí dobrou práci. Létalo se naostro a na malém prostoru. Stromy perfektně vymezily vzdálenost, kde se dalo létat. Za nimi byla část slepých ramen řeky Labe a tak nikdo nechtěl riskovat, že při kolizi spadne model do vody. Nalétl jsem za Il-2 Ládi Kadlece, který byl proti mé Avii očividně pomalý a krásným sekem sebral jeho stuhu. Musel jsem ale začít velice rychle kličkovat, protože najednou bylo kolem Avie pěkně husto. Avie tahala dvě stuhy a ještě vlastní a to už bylo znát. O stuhu jsem přišel při stoupavém letu. Bylo krásně patrné, jak Avia po odseknutí stuh zrychlila. Druhé kolo se již neobešlo bez kolizí. A tak se opět ze vzduchu ozývají zvuky drcených modelů doprovázených tím divným vytím padajících modelů... Třetí kolo. Mechanika a rozhodčího mi dělá Robo Baťka. Je to zkušený dvaapůlkař, který dokáže přesně  posadit malý model do vzduchu.  Perfektní start a v pravé zatáčce v nožovém letu hned první sek, pak uhnout a zmizet, protože blízko Avie byla velká Nakajima Pavla Dvořáka. Pavel létá jako ďábel. jeho Nakajimě jde občas sebrat stuha, ale většinou sebere on tu moji. Prostě Pavel se dá porazit, ale nedá se porážet. Stejné je to s Patrikem, Jakubem Skotnicou a Lukášem Krausem. A tak zdrhám, pěkně až k zemi a nízkým průletem se dostat co nejdále od Pavlova dravce. Nasadil jsem levou zatáčku proti stromům a sledoval modely, které ve střední výšce přelétaly z pravé strany. Pěkně vedle sebe rovně s narovnanými stuhami. Protáhl jsem zatáčku a v nožovém letu ve vysoké rychlosti odťal jednu stuhu jako žiletkou, přesně proti rozhodčím. A zase honem pryč, protože Pavel Dvořák byl zas hned vedle mého modelu. Nezdrhal jsem však dost rychle a Pavel mě seknul krásným stoupavým výkrutem. Stuha je v p...i. povídám... Po výstupu do horní hladiny převracím Avii na záda a sekám další stuhu. Tři seky s maličkou Avií... no to je věc. Potlačil jsem a koukám komu zbyla ještě stuha. Přelétám na pravou stranu, kde prudce útočím na ještě celou stuhu Pavla Dvořáka. Najednou rána a maličká Avie naráží do velého pavlova modelu, kterému vychyluje gumou připevněná křídla. Tak a teď je v p...i i model, konstatuji.  Lehoučká Avie jde nekompromisně k zemi. Ještě zahlédnu, jak se ohýbá zlomené křídlo a ve vzduchu rotuje uražená polovina výškovky. Mohu jen stáhnout plyn. To bude totálka. Avia přežila celkem 18 minut soutěžních letů a celkem 7x skorovala. Pavel dolétal kolo bez problémů. Jeho Nakajima je velice pevný model. Během druhého heatu jsem zaslechl opravdu drtivý zvuk kolize. To se Jakub Skotnice upáčkoval a zapíchl svůj model v plné rychlosti do země. Čtvrté kolo.  Musím sestavit nezaléanou P-40M. Jde o vícekrát opravený a již poměrně těžký model. Motor běží dobře, ale model příliž stoupá, musím trimovat a také zběsile manévruji, protože Jakub Skotnica asi zpozoroval mé problémy a chce stuhu. Jakub ale "nemíří" přesně, mine a zavěsí mi svoji stuhu na směrovku. Stále divoce manévruji, a nemám čas model vyrimovat. Proto létám s potlačeným kniplem. Je to ale nanic, nemohu se plně věnovat letu, spíš se s tím modelem peru. V jednu chvilku jsem téměř vrazil do stromů kolem letové plochy. Na poslední chvilku model srovnám a nademnou vidím krásně narovnanou stuhu. Stačí povolit potlačení, model kolmo stoupá a já sekám podruhé. A zase musím zdrhat. Výhodu zelené kamufláže mé P-40 je, že je pod úrovní stromů špatně vidět. Rampova Nakajima je ale oranžová a tak je vidět dobře. Zase jsem mu zdrhnul. Ale bylo to o chlup. Třetí sek byl před koncem kola, dostal jsem Rudu...a stále vozím celou svoji stuhu. Model létá jak střelená husa. Naprosto nevypočitatelný způsob pilotáže. Ale je tu konec. Tři seky a celá vlastní stuha.... Po tomto kole zalétává Richard Křížala narychlo opravený model. Nejde mu ale dobře motor, který po ubrání plybu definitivne zháší. Riki je ale práve kousek za bariérou stromů a jeho model prostě zmizel. Riki se po půl hodině vrací se zprávou, že model "ZMIZEL". Prostě asi hradečtí ufoni chtěli okopárovat konstrukci. Ruda zorganizoval záchrannou pátrací akci, ale oranžová Nakajima prostě nikde. Až při návratu rojnice si Bubeník všímá něčeho oranžového nahoře na té největší lípě v okolí. Je to opravdu Rikiho Nakajima. A tak zní několik povzdbudívých vět o tom, že "Tohle bude práce pro místní horolezce." a nebo otázka, že "Tenhle stom asi nemůžeme porazit, že? "....  Finále: do finále postupuji z druhého místa. Celkem 10 seků, jedna uchráněná stuha a většinou dobré letové časy. P-40 tce jsem srovnal výškovku taže již letí jak má. Sekám Stuhu Kingcobry  Pavla Peráška. Létá se natěsno. Hodně natěsno. Ruda Klouček seká 3 x za sebou. Ale pak koukám, že ze vzduchu zmizely dva modely: Ruda a Paťas, Pavel Dvořák mi usekl stuhu a další stuhy již nejsou. No hotovo. Honit se za zbytkem něčí stuhy by asi moc efeltivní nebylo, a tak dolétávám jen letový čas. 11. seků, 1x uchráněná vlastní stuha. A to vše odlétáno s malými modely s 2,5 ccm motory. Paráda. Jeden model na odpis. Klasické závody ACES combatu WW1. V přestávce po obědě se létaly heaty WW1. Celkem 4 nádherně postavené modely. Ruda Klouek měl pro nás přiraveno překvapení v podobě pyrotechnických efektů - dělobuchů, které pyrotechnik odpaloval při útocích modelů na baonky, které imitovaly pozemní cíle. Efekty výbuchů malách dělobuchů byly parádní, určitě velice poutavé pro diváky, ale poměrně "nepříjemné" pro piloty. Nikdo z nich totiž nečekal něco podobného jako výbuch dělobuchu pod modelem ve velice nízkém průletu. Pro nás ostatní to však byl opravdu parádní zážitek. Kill při druhém letu zaznamenal Patrik a Robo, když Patrik přehlédl Robův model a pěkně natvrdho do něj vrazil ve stoupavém výkrutu. Oba modely jsou tak akorát do kamen. Po odlétání WW1 pokračuje záchrana Rikiho Nakajimy z koruny mohutné lípy. Ke stromu je dotlačen výsuvný žebřík, který Ruda prozíravě připravil. Nevím, kdo lezl do koruny stromu, ale Nakajima byla úspěšně zachráněna. Co říci závěrem: Výsledky: WW2: 1Pavel dvořák, 2. Ruda Klouček, 3 Petr Hakl Soutěž byla naprosto vynikající. Měla atmosféru, měla výbornou organizaci, Ruda a jeho tým odvedl dobrou práci. Takže Rudo, děkujeme.

WASG 2008, Fano, Italy 7. září 2008, 13:27 Veliké vítězství na italském aircombatovém nebi. World Aircombat Scale Games - mistrovství světa v aircombatu je podle pravidel ACES organizováno každý "sudý" rok. V lichých letech jsou pak organizovány European Aircombat Scale Games - tedy mistrovství Evropy v aircombatu. Letošní letopočet je "sudý" a to je pro kombaťáky veliká výzva. Létá se mistrovství světa. Organizace letošních WASG byla organizačním jádrem ACES svěřena Itálii. Organizace WASG se ujal aircombatový tým z městečka FANO, jehož lídrem je vzdušnými souboji ošlehaný Peppe Panzieri. Fano není českým pilotům neznámé. Před lety se zde účastnil WASG jeden ze zakladatelů této disciplíny v čechách Dan Pék. Měli jsme tedy dostatek informací jak o podmínkách na letišti, tak i o organizačních schopnostech italského týmu. A právě informace o schopnostech organizátorů nebyly nikterak povzbudivé. Počáteční průběh příprav WASG08 tomu bohužel nasvědčoval. Komunikace, mezi 1NC (národní kontakty) jednotlivých států a tím informovanost světové airkombatové komunity byla velice špatná a v konečném důsledku přinesla odmítnutí účasti  anglických pilotů na WASG08 v Itálii. V této době jsme v tichosti učinili s ACES Core dohodu, že připravíme náhradní scénář pro WASG08 a v případě selhání italských organizátorů připravíme soutěž v ČR. Za tímto účelem bylo sestaveno i organizační jádro, připravené převzít povinnosti organizátora WASG a soutěž uspořádat ve stejném termínu ve znojemském MC. Při rozboru stavu, který provedl "šéf" světového aitcombatu Rainer Handt z Německa byl zjištěn důvod problematického průniku informací k pilotům jednotlivých států. Organizátor soutěže Pepe Panzieri měl problémy s komunikací v angličtině. Rainerovi se zásahem u organizátora podařilo stav přípravy radikálně změnit a tak přibližně od února 2008 začal informační tok z Fana zcela plnit svoji funkci. Činnost českého záložního týmu mohla být ukončena. Nominace pilotů na WASG je velice jednoduchá. Nelétají se žádné postupové či vyřazovací soutěže. Zúčastnit se může kterýkoliv z pilotů, který aktivně létá soutěže v ČR. Musí mít dostatečné pilotní zkušenosti a musí disponovat potřebným množstvím modelů pro odlétání soutěže. Po dohodě mezi piloty byl pro WASG 2008 sestaven následující tým: Vedoucí týmu a 1. NC: Petr Hakl Piloti: Ruda Klouček, Pavel Dvořák, Jakub Skotnica, Richard Křížala, Karel a Karel Lutzovi, Ondra a Miloš Havlovi, Pavel Soptík Petrášek, Patrik Svída. Tedy 11 ostřílených pilotů českého aircombatu pro které reprezentace v cizině nepředstavovala novou zkušenost. Připrava na vrcholnou soutěž byla započata dlouho před oznámením místa konání WASG. ČR je zemí s velkým potenciálem konstruktérů a výrobců aircombatových modelů. Piloti tedy nemusejí spoléhat na to, co se jim odkud podaří získat do svého hangáru a naopak sami určují směr vývoje modelů. A tak pro letošní sezonu vznikly jednak nové špičkové modely, jako Farley Battle Partika Svídy a celokompozitová Nakajima B6N2 Jakuba Skotnici, ale také se podařilo zlepšit letové vlastnosti u starších verzí modelů ostatních českých pilotů. Hlavní zásluhu na vynikajících letových vlastnostech českých modelů mají zcela nové profily od Ing. Jaroslava Lněničky, které vyvinul na základě našich požadavků. Jaroslav byl naše trumfové eso, věděli jsme, že naše modely mají navrch, jsou rychlejší a obratnější než modely soupeřů. Rychlost a obratnost jsou u kombatového modelu vždy vítány, avšak zdaleka nezaručují úspěch. Ten je vždy dán především schopnostmi pilota, jeho celkovou připraveností a také notnou dávkou štěstí, bez kterého to v aircombatu prostě nejde. Do Itálie jsme tedy vyráželi s pocitem, že jsme pro přípravu pilotů i modelů udělali vše. A doufali jsme, že jsme si svoji porci štěstí nevyčerpali v průběhu letošních soutěží. Tým se dopravoval do Fana po vlastních osách, někteří piloti využili nabídky italského organizátora na zajištění výhodných cen v přímořských letoviscích a přijeli i s rodinou, která pak trávila čas v letovisku a na plážích, zatímco "tatínek" se věnoval reprezentaci a létal s modely na letišti. Jádro týmu se ubytovalo v kempu na letišti, kde karavan Rudy Kloučka a luxusní kempový automobil, který si pronajali Jakub Skotnica, Richard Křížala a Petr Hakl tvořil jakýsi opěrný bod základny celého týmu. Kemp byl jednoduše zařízen, poskytoval elektřinu a vodu, k dispozici byly čisté záchody a umývárna. Po rozbalení stanů, postavení přístřešků a vztyčení vlajek jsme přistoupili k "ošahání" prostoru modely. Tyto dny před soutěží odhalily velký nedostatek základní modelářské kázně. Přes přítomnost tabule s kolíčky si málokdo dělal starosti s tím, zda náhodou někdo, kdo právě létá, nepoužívá stejný kanál. Situace došla tak daleko, že v době, kdy jsem měl kolíček s číslem kanálu na svém vysílači a model ve vzduchu, zapnul jiný pilot svůj vysílač na stejném kanále a začal se připravovat k letu. Můj model samozřejmě začal provádět evoluce a pokud bych neměl v modelu přijímač MZK s funkcí TRS, skončil by let pravděpodobně havárií a ne jen poněkud tvrdším přistáním. Při řešení příčin stavu bylo zjištěno, že zmíněný pilot reklamoval u organizátora nepřítomnost kolíčku na tabuli a ten mu obratem vyrobil jiný…. V tomto okamžiku opět zasáhl Rainer Handt a nařídíl organizátorovi odebrat pilotům FM vysílače a vydávat je na základě kontroly volnosti kanálu s příslušným kolíčkem. Vysílače bylo možné vyzvednout po ukončení letové činnosti, nabít akumulátory, či ověřit funkci přijímačů a serv v modelech. Ráno musel být vrácen vysílač do 9:00 hod, jinak hrozila provinilci pokuta ve výši 10€,- V této souvislosti se jasně ukázala výhoda nových 2,4 GHz souprav, kterých se problém kázně na kanálech netýká. WASG 08 byl zahájen ve středu slavnostním ceremoniálem s vlajkami a dalšími symboly, které k aircombatu patří, jako jsou stylové přilby, dresy squadron apod. Hned při zahájení se strhla neplánovaná bitva o nejvyšší vlajku mezi týmem Itálie, Německa a ČR. Ostatní státy by se byly rády připojily, avšak neměly potřebné vybavení - stožár na vlajku. Náš byl improvizovaný, vyrobil ho Ruda Klouček z trubek stanového přístřešku. A když se ukázalo, že Italové mají vlajku o kousek výše, nabral Ruda na ramena Honzu Dyntára a v podstatě nedal Italům šanci. Česká vlajka byla nejvýše. Odpoledne se letěly heaty prvního kola. Rozlosování bylo děláno podle zásady, že v žádném heetu nesmí letět dva piloti ze stejného státu. Rozhodčího pilotovi musí dělat pilot z jiného státu. Rainer dodržel co slíbil vloni na EASG v Polsku, kde jsme často létali češi proti čechům.  Létat se začalo velice nekompromisně a tvrdě. Pavel Petrášek začal dělat statistiku killů. Po 4 heatech byl výsledek drsný. 3 modely na heet. Týmu se daří, seky přibývají, daří se ochránit vlastní stuhy. Smůlu si vybírá Jakub Skotnica jehož Nakajima po vynikajícím výkonu, kdy ulovil pět stuh končí po srážce za Safety line. Patrik Svída potvrzuje roli favorita a se 4-mi seky se usazuje na prvním místě. Po odétání kola kategorie WW2 se začíná létat s modely alegorie WW1. Vzduchem krouží nádherné dvoj a trojplošníky. Moc se nám ale nedaří. Nieuport Jakuba Skotnici končí let srážkou, Berg Aviatik Patrika Svidy končí let havárií na ztrátu řízení (u soupravy 2,4 GHz - zlomený kabel antény). Oba modely jsou doslova naprach. A tady začíná modelářská pohádka. Zaregistroval jsem slova Pavla Petráška, která řekl Patrikovi…hlavně všechno posbírej….to slepíme. V kempu jsme uklidili stoly, a tým mechaniku se pustil do práce. Pavel Dvořák začal trpělivě rekonstruovat Berga, Dynty s Jakubem se pustili do opravy Nieuporta. Co chybělo vyrobili z materiálu, který byl k dispozici. Balza, polystaren, EPP, uhlíkové profily a hlavně vteřińák a urychlovač. Pavel Petrášek zakrátko potahoval opravené křídlo Berga folii, kterou vzal prozřetelně s sebou Richard Křížala. Před půlnocí začal potahovat opravený trup Berga. Stejně si počínal i Jakub a Dynty. Tam byla situace složitější, chyběl kus pravého spodního křídla. Bylo nutné ho vyrobit z EPP, doplnit nosníky a celé křídlo slepit a spojit s trupem. Ráno byly oba modely letuschopné. Při záletu vyžadovaly drobné dotrimování, avšak mohli opět zasáhnout do bojů o stuhy. Zejména u opraveného Nieuporta by málokdo věřil, že byl včera vhodný tak na podpal do pece. Ve čtvrtek byly na programu dvě kola kategorie WW2 a jedno kolo kategorie WW1. Létalo se za velmi příjemného počasí, za stálého mírného větru. Začalo se létat ještě urputněji než předchozí den. Žádný heat nekončí s plným počtem modelů. Já končím druhé kolo bez seku a bez stuhy a jsem rád, že jeden ze tří přistávajících modelů je můj FW 190. Jakub Skotnica létá jako o život, ale stále mu někdo překáží ve vzduchu, jeho modely přistávají tu s dírou v křídle, tu bez směrovky či poloviny výškovky. V depu je stále co opravovat a dvorní mechanik Honza "Dynty" Dyntár má stále co dělat. Je ho všude plno, pomáhá kde se dá a komukoliv z týmu kdo potřebuje pomoci. Ve třetím heetu si vybírám část smůly já. Praská mi táhlo výškovky a FW 190 končí po 2 minutách letu zaseknut v drátěném oplocení letiště. Model je totálně na odpis.  Za zmínku stojí také nasazení dvojmotorových modelů piloty z Německa a Švédska. Zejména švédovy modely létají fantasticky, jsou velké, rychlé a obratné. Švéd dosahuje vynikajících výsledků, avšak každý jeho let končí havárií zaviněnou zhasnutím některého z motorů, nebo killem, Švéd se probojoval do finále, kde jsem mu dělal jednoho z rozhodčích já. Když jsem se ho ptal, jak to po letu celé hodnotí jen lakonicky poznamenal: 7 letů, 7 modelů, 14 motorů, prostě kombat… Čtvrtek  dopadl pro český tým dobře. Pozici obhájil Patrik Svída s famózními pěti seky, Jakub Skotnica dokázal smazat ztrátu za Safety line, výborně zalétal i Karl Lutz, V pátek se létaly další dvě kola základní části, tedy kola 4 a 5. Tato dvě kola rozhodnou o pilotech, kteří postoupí do semifinále. Ze zahraničních pilotů je jasnou konkurencí Patrika Svídy jen Kristian Popivčák ze Slovenska a finští bratři Mäkinenové. Pak už dominují jen Češi: Pavel Dvořák, Jakub Skotnica a Richard Křížala. Já v obou kolech ulovil po jedné stuze. Ke konci pátého kola můj FW nejprve amputuje výškovku slovinského modelu a následně je zasažen strojem italského pilota. Tím pro mě končí veškeré šance na další bodový zisk v závodě. Výborně zalétal Richard křížala i Jakub Skotnica.  V sobotu se letěly 3 heaty semifinále. V prvním letěl Patrik Svída a Karel Lutz ml. Ve druhém Jakub Skotnica a Richard Křížala. Domnívám se, že jejich stejné modely dělaly rozhodčím určité problémy jak je rozpoznat, tedy který komu patří. Ve třetím heatu letěl stále se lepšící Pavel Dvořák. Semifinále naznačilo velikou finálovou bitvu mezi Patrikem Svídou, Kristianem Popivčákem, oběma Finy a Pavlem Dvořákem. Jakub Skotnica a skvělý Švéd Par Jerkinsőn s dvojmotorovým Petjakovem již nemohli do bojů o "bednu zasáhnout". Pro finále bylo nutné nejdříve vybrat ke každému pilotovi dvojici rozhodčích, kteří sledují výkon pilota a na výsledku se musí shodnout. Finále odstartovalo do famózní bitvy. Létá se na malém prostoru a seky padají velice rychle. Švédský pilot kterému jsem dělal rozhodčího je sražen jedním z Finů a tak mám čas sledovat úžasný let Patrika Svídy. Nasbíral pět seků a jeho Farley Battle je jako vánoční stromeček. Je to v podstatě jediný cíl, který je ještě možné dostat a získat tak body. Partik odvážně manévruje, resp. doslova zdrhá před útoky Kristiana Popivčáka, Fina a také Jakuba Skotnici a Pavla Dvořáka. A právě Pavel Dvořák dal předčasné rozuzlení kdo z koho. Seká Parikovi jednu z vlajících stuh a následně přeráží křídlem Partikovi trup. Farley Battle se poroučí v páté minutě letu k zemi a s tím i naděje kohokoliv dalšího dostihnout Patrika Svídu. Nic na tom nezmění ani dech beroucí hon Kristiana Popivčáka na kus stuhy, který zbyl za modelem Fina Mäkinena. Kristian dokázal, že je bojovník s velkým srdcem, výsledek soutěže tím však již ovlivnit nemohl. I v případě úspěchu kdyby Finovu stuhu sekl, by jeho zisk nemohl ohrozit Patrikovu pozici. Závěrečný ceremoniál byl plný emocí. Italský tým pořadatelů připravil nádherné poháry, Připravil ocenění pro nejmladšího i nejstaršího účastníka soutěže, pro jedinou dívku, která s námi WASG 2008 létala. A pak to přišlo. První místo v soutěži národů ACES získává Česká republika. Je to pro mě veliká čest přejímat toto ocenění. Malá kovová medaile převzatá z ruky Rainera Handta je vyznamenáním všech pilotů ACES z ČR, kteří se této disciplíně aktivně věnují a dokonale vystihuje práci celého českého týmu ve Fanu. Byl jsem dojatý a na otázku Rainera, jak připravujeme v ČR piloty, že jsou tak dobří, jsem odpověděl, že máme něco, co ostatní nemají. Máme majora Pirxe, který nás trénuje…Rainer samozřejmě nemohl pochopit o co jde, avšak od českého týmu se ozval výbuch smíchu. Předávání cen vítězům jednotlivých kategorií provedl jeden ze zástupců města Fano. Italští pořadatelé mají ve vedení města oporu, a tak bylo velice příhodné, že ocenění nejlepším předával právě představitel města. V první desítce es světového aircombatu je pět českých pilotů. Na nejvyšší příčku dosáhl Patrik "Paťas" Svída, úřadující mistr Evropy. Páté místo obsadil Pavel "PaD" Dvořák, Šesté místo vybojoval Jakub "Crazy Rampa" Skotnica, Osmý byl Karel Lutz Jr. a devátý Richard "riki" Křížala. Jakub Skotnica se probojoval i do finále kategorie WW1, kde obsadil 6 místo. Jeho Neiuport finálové klání sice nepřežil, avšak odvedl dobře svoji práci. A tak si "Crazy Rampa" veze domů poháry dva. Soutěž ve Fanu přinesla kvalitní výsledky, skvělou zábavu a samozřejmě setkání s lidmi, se kterými se důvěrně známe z diskusí po netu, nebo z předchozích soutěží. WASG 2008 je za námi. Český aircombat dosáhl na nejvyšší příčky na kterou lze dosáhnout. Jsme mistři světa v jednotlivcích i v družstvech. Je to příjemné, hladí to po duši avšak také to zavazuje. V příštím roce nás čeká mistrovství Evropy, které se bude létat v ČR. A piloti z ostatních zemí se budou chtít opět předvést, dokázat, že nejsou o nic horší než Češi, kteří je ve Fanu prostě převálcovali.                                                                                                                                                                 Petr Hakl

Ikarův pád - Most 24.5.2008 25. květen 2008, 8:01 Karel Lutz se stal pověstným nejen díky perfektním výkonům při soutěžích, ale také jako výborný organizátor soutěží. Soutěže v Mostě se postupem času staly jakýmsi vzorem pro ostatní pořadatele. A stejně tomu bylo i při letošní soutěží. Do Mostu jsem vyrážel z chalupy z Krkonoš. Modely a vše potřebné jsem měl naložené za pár okamžiků a tak vzhůru do Mostu. Pěkně "severní cestou", která je dlouhá, únavná ale poněkud stranou a s menším provozem. Na letiště do Mostu jsem přijel poměrně brzo, už kolem 5 hodiny odpoledne. Na letišti již byl otevřen "stánek" s občerstvením s pěknou a příjemnou obsluhou. Dal jsem si kávu, postavil stan, vytáhnul jsem židličku a začal relaxovat po cestě. Počasí se umoudřilo, po týdnu dešťů to snad vyjde a nezmokneme. Plocha pro létání byla čerstvě posekaná s vytýčenými liniemi a prostorem pro diváky. Jako druhý přijel na letiště Ruda Klouček se svým luxusním obývákem, a téměř okamžitě začal trénovat. Nakazil tou "pracovitostí" i mě. Složil jsem Zero i Warhawka a zalétal si taky. To už se objevil i Jakub Skotnica. Tentokrát ho doprovázel i maskot Squadrony - malý "Rampíček" a maminkou. Jakub začal, jak říká on, zalétávat právě dokončené stroje. Pak dorazili "Karviňáci" Martin s paní to měli do Mostu nejdále, přesto přijeli. Kolem 7 hodiny dorazil Paťas a Riki. Paťase jsem nedávno nakazil virem, který se jmenuje " RC házedla. Ukázal jsem mu, jak se létá s MiniSelectem. Protože je správně nadržený na svoje házedlo, chtěl si to už taky vyzkoušet. Jenže moje házedlo se hází levou rukou a Patrik je pravák. Nakonec to dopadlo tak, že já jsem házel a Patrik řídil… Stejně otestoval házedlo i Karel Lutz, a Ruda Klouček jako levák si taky vyzkoušel kruhový hod. Na to, že jsme si přišli zařádit na kombatovou soutěž, docela netradiční začátek… Večer se vyvinul v příjemné posezení u ohně s povídáním o čem jiném než o modelech a létání s nimi. A protože počasí se opravdu umoudřilo, spát se šlo dost pozdě. Ráno dorazila další várka pilotů, přijeli "Krausíci", Pavel Dvořák, Soptík a další. Karel rozdal pilotní Logy a po krátkém nástupu se začalo naostro. 14 pilotů, 2 heaty po 7. To bude mazec. Letím první kolo "až" ve druhém heatu a tak dělám hned rozhodčího pro první let. Prověřujeme otáčky motorů, zda netočí přes povolené limity, pak poslední pokyny hlavního rozhodčího a start. Létá se natvrdo, na malé výšce a na malém prostoru. Každý chce stuhu, seky následují rychle a piloti jdou i po modelech, které mají stuhu již poněkud kratší. Přesto se stále létá v 7. Dělám rozhodčího Honzovi Bejdovi, který je na své první ACES soutěži. Létá rozvážně s klidem, perfektně vodí svoje TA 152. Během letu měl několik hezkých útoků na stuhu, ale chyběl ten pověstný kousek… Uhájil však vlastní stuhu, což při počtu chrtů v heatu byl velice dobrý výkon. Navíc takřka bez poškození proletěl křídlem PADovo Nakajimy (shodou okolností téáčko pochází také od PADa). PAD ještě chvíli pokračoval v letu než ho definitivně sestřelil Fairey Lukáše Krause. Do prvního kola beru osvědčenou P-40M. Mechanika mi dělá Jirka Senohrábek, který přijel pomocí Karlovi s organizací soutěže. V heatu jsou samí chrti jako Paťas, Ruda Klouček, Soptík, který nasadil novou KingCobru, … Start, První jde do vzduchu sopťova elektra, pak můj Warhawk. Motor jede jako pila a je to sakra třeba. Létá se opět hodně tvrdě. Nízko a blízko, tzv "před piloty". Ty velké modely jsou na mého prcka jako vosy. Musím uhýbat, zdrhat, ale jsou i možnosti zaútočit na stuhu. Bohužel míjím. Pak letím proti patrikovu Faireyi točím levou, ale tam už číhá Ruda Klouček a efektně mi seká stuhu. Naše modely se míjí doslova o centimetry. Ti "Horridosáci" prostě loví ve smečce.. či, co… Osekali co se dalo a nakonec i sebe navzájem… Dobře zabojoval Sopťa s novou KingCobrou, která po doladění pohonu bude perfektním strojem. Heat končí bez killu. Myslím, že byl velice efektní jak pro piloty, tak pro diváky. Já si ho doslova užíval. Počasí se poněkud kaboní, vypadá to na přeháňku. A tak se urychluje létání dalších kol. Ve druhém kole jsem, bohužel, nechal jsem příliš bohatou směs pro motor a ten netočí to co má. Na modelu je to znát, nechce stoupat. A tak bráním a bráním, jenže při stoupavém letu z jednoho "úniku" modelu dochází dech, musím jej překlopit na záda do zvratu, ale jsem nízko a model nemá rychlost. K vybrání a srovnání letu chybělo pár cm. Prostě jsem s modelem plácl naplocho do trávy… po minutě letu… Zato ostatní piloti se činí. Sek stíhá sek, řádí Riki i Lukáš Kraus. Při pohledu na oblohu je rozhodnuto, že oběd se odkládá a letí se třetí kolo. Od severu "jedou s vodou". Ve třetím kole letím hned v prvním heatu, a tak není čas na slepení škod na Warhavku. Nasazuji tedy Zero. Letím vedle Pavla Dvořáka, a mechanika mi dělá opět Jirka Senohrábek. Zkušený Jirka si všiml, že PAD čeká na náš start, čekáme taky. Pavel hází model a já za nám. Jdu mu po stuze. Zkušený Pavel letí ale velmi nízko, nemohu mu stuhu prostě seknout, i když letím jen kousek nad ní. Motor v Žeru točí a tak se pouštím do boje s ostatními. Zero je lehoučké a točí na "pětníku". Nasazuji na pomalejší Ta-čko a točím levou. V náklonu rovnám a najednou, kde se vzal, tu se vzal Ruda Klouček a seká mi výškovku i se stuhou. Jeho křídlo naráží z boku do trupu a vytrhává mi kus křídla. Mě se podaří model ještě srovnat, ale servo výškovky je asi bez zubů… model se poroučí do hlíny… Ruda však letí dál. Jeho Ki-čko srážku ustálo. Dva modely jsou na třísky, za tři kola asi 260 bodů. No takhle blbě jsem ještě soutěž nelétal. Z toho kouká rekordní umístění na vynikajícím 14 místě… Pletl jsem se. "přelétal" mě Miloš Havel. Finále se letí v podstatě okamžitě po třetím kole, na obloze se válí černý mraky plné vody, která co nevidět spadne dolů… Je potěšující, že se do finále probojoval náš Ondra Havel. Ondra létal s velikým Dornierem a nasekal během soutěže dost bodů. Dělám rozhodčího Kraus Teamu. Start finále se nejlépe povedl Lukáši Krausovi. Po něm jsou do vzduchu ostatní a ihned se začíná sekat. Předpověď, že do dvou minut nebude do čeho říznout, byla pravdivá. Po této době zůstává stuha jen na Rampově modelu. Ten musí přistát, protože namotal seknutou stuhu na vrtuli. Zhasl mu motor. Je vidět, jak všichni takticky čekají na jeho start, a létají v pozici vhodné pro seknutí stuhy startujícímu modelu. Rampa poctivě odmotal stuhu z motoru a asi minutu před koncem kola startuje. Budiž mu toto přičteno ke cti. Nikdo by mu nemohl vyčítat, že "nestihl" odstartovat. Stál jsem blízko a viděl jsem, že opravdu dělal. co mohl, aby stihl odstartovat jak nejrychleji to půjde. Hned po startu na něj nalétává Lukáš Kraus. Už už se zdálo, že sekne stuhu, když tu přilétává Ruda Klouček s Ki-čkem, který ořezává krausovic IL-2 kormidla. Komplet Směrovku i výškovku, naráží do modelu a posílá jej k zemi. Il-2 se ke stuze nedostal. To byla tečka za soutěží ACES v Mostě. Krásná soutěž. Karle díky.

Jak se modelaří v UAE? 16. listopad 2007, 20:39 Při cestě z letiště v Dubaji do hotelu mi v záplavě reklam padl do oka veliký červený nápis JR PROPO. Zbystřil jsem a uviděl veliký obchod s nápisem HOBBY CENTRUM. Ve výloze modely letadel aut a vrtulníků - vše v XXL velikosti. Tak sem se musím podívat, teda pokud mi na to zbyde čas...a čas mi zbyl. Ne moc, ale na návštěvu toho obchodu to stačilo. Majitelem obchodu byl poměrně mladý Ind, který, jak jsem zjistil, nebyl návštěvou z Evropy nikterak překvapen. Prý se u něho dost často vyskytují zákazníci z Německa, Anglie ale zejména z Ruska. Obchod byl doslova nabitý stavebnicemi modelů v provedení ARF, které majitel obchodu se svými "prodavači" modelářům dokončoval a připravoval k letu podle jejich přání. Většina vystavených modelů byla v kompletním stavu, Zbývalo osadit jen motor a přijímač podle přání zákazníka. Model proudového letounu RAFAL (na obrázku), který byl vystaven ve výloze čekal na odběr zákazníka. Byl kompletně hotový a zalétaný a byl krásně cítit spáleným kerosinem.  Součástí prodejny byla i opravna, kde za pultem sedělli "opraváři", kteří na počkání opravovali modely autíček, vrtulníků, i letadel. Viděl jsem, jak jeden z nich rozebírá havarovaný model velikého Pipera Cup, vyndavá použitelné věci jako nádrž, serva, motor a druhý "opravář" montuje tyto věci do nového draku. Poškozené věci rovnou vyhazovali do bedny s odpadem a nahrazovali se novými. Majitel modelu oděný v tradičním arabském rouše seděl v křesle v rohu "opravny" a četl si v časopisech. Velká část prodejny byla zabrána stavebnicemi vrtulníků. Resp. již sestavenými vrtulníky, které byly opatřeny maketovou kapotáží, seřízeny a zalétány. Prý si to zákazníci tak přejí. Samozřejmě bylo možné si koupit i klasickou stavebnici, tyto varianty stavebnic prý ale kupují spíš cizinci. (docela by mě zajímalo, jak se taková stavebnice dopravuje letecky jako spoluzavazadlo třeba do Petrohradu...) Stavebnice byly většinou od amerického SIGu a od dalších amerických výrobců. U stropu prodejny visely většinou modely z čínských  stavebnic, ty podle majitele prodejny slouží jen jako dekorace, nikdo to nechce, je to malé.... Perličkou v prodejně byla skříň s nabídkou RC souprav. Obsahovala pouze ty nejdražší vatianty RC souprav FUTABA a JR PROPO. Vedle skříně se soupravami pak byl spuštěný počítač s připojeným vysílačem FUTABA 14 MZ, náležitě otřískaným, který byl připojen k simulátoru. Projekce byla na velkoplošné obrazovce a kdo chtěl, mohl si zalétat přímo zde. Zaujala mě však absence komponentů 2,4 GHz. Pouze u Powerpanelů byla zmínka, že jsou "2,4 GHz Compatible". Na moji otázku, proč tyto komponenty chybí v nabídce, mi majitel odpověděl, že nechybí, ale zatím o ně není zájem. V prodejně nebyl žádný stavební materiál, lepidla, potahové materály a pod. Ty jsou prý jen ve skladě, a je nutné objednat potřebné předem. "tady by mi jen zabíraly místo...." Po počátečním šoku ze sortimentu a jeho množství jsem si začal uvědomovat, že tenhle obchod je spíš hračkářstvím než modelářskou prodejnou. Prodejnu však nedělá jen prodavač a zboží, ale také zákazník, tím co požaduje, na co má peníze, co sám umí a neumí...Toto srovnání nevyznívá pro nás "evropany" špatně.  Avšak  přál bych Vám, aby prodavači ve Vaší modelářské prodejně měli takové jednání a přehled jako měl tento majitel obchodu v Dubaji.

Memoriál Otta Smika - Bratislava 17. říjen 2007, 21:38 13.10.2007 - den kdy nad bratislavským letištěm Vajnory propuklo peklo. Přitom vše začalo tak příjemě. Do Bratislvy jsme s Richardem dorazili v podvečer. U čerpací stanice Aral nás vyzvedl Jožko Barát a protáhl nás městem do místa našeho ubytování - sídlo Baťkovců. Rozlehlý dům,  který má v přízemí velkorysé prostory na modelaření. Zde jsme strávili příjemný večer S Robertem, Jožem a Simonetou. Paní Baťková byla velmi pozorná hostitelka. Ráno jsme zjistili, že bude asi hooodně větrno. Po příjezdu na vajnorské letiště se to potvrdilo. Ráno bylo nepříjemné, zima, vítr, občas sprška. Byl ale příslib, že se to zlepší...snad... Startoval jsem v prvním heetu, s Paťasem, Krajčovičem, Simonetou, Ondrou Havlem. Start se mi povedl. FW byl ve vzduchu první ale asi po půl minutě se jeho motor zastavuje. Vadná svíčka. Vlákno sice neporušené, ale zřejmě se dotýkalo stěny svíčky a po odpojení žhavení se nestačilo rozpálit natolik, aby motor běžel. Než jsme to s Richardem zjistily, nestálo už za to znova odstartovat...to byl začátek - pouhých 46 sec. letu. Při řešení potíží s motorem jsem jen matně registroval Paťasúv náraz do Havlovic Boeingu. Do druhého kola jsem nastupoval s připraveným strojem. Motor běžel jako hodinky. Na startu opět první do vzduchu, dvakrát jsem útočil na stuhu startujících strojů, ale minul jsem. Naopak jsem hned musel sám prudce stoupat, abych uchránil svoji stuhu před Paťasovým obrovským Dornierem. Nešel mu ale motor a tak jsem mu lehce zmizel. Ve výšce obracím FW na záda a přitahuji. Kousek podemnou je Suchoj Simonety Baťkové. Ta prudce uhýbá a tak proletím těsně vedle. Najednou oblak třísek, a FW přichází o křídla. Z mraku torsek, které bývaly strojem Krajčoviče a mým FW se vyřítill trup FW....zbývalo jen stáhnout plyn...Smůla. Tenhle let trval jen 1,40 min. Do třetího kola jsem musel nasadit nový model FW190. Ten měl za sebou jen tři lety. Při startu jsem zjistil, že mám vybitou baterii ve startboxu. Musel jsem motor nastartovat rukou. Chytil na první otočení. Do vzduchu jsem šel jako druhý, nebo třetí, model je o poznání pomalejší než FW který "sestřelil" Krajčoviče. Je však lehčí a velmi obratný. Po minutě sekám stuhu povedeným útokem ze spoda. Najednou dvě po sobě jdoucí rány, vzduch plný trosek a na "bojišti" jsem zbyl já a Ondra Havel s opraveným Ta-čkem. Trošku se honíme, a Ondra dokazuje, že umí. Při přistání mi model nadzvedl poryv větru a já předvedl překrásnou hvězdu. Od FW odpadly křídla. Vylomil jsem kolík a ustřihl šrouby....Nalítal jsem plný čas, měl jeden sek a celou stuhu. Finále bylo zvláštní. Nastoupili piloti, kteří ještě měli letadla. U mě to znamenalo sestavit P-40M. Po zmatcích s výměnou kanálů jsem se postavil na start. 2,5 ka MVVS chytá okamžitě a jdu do vzduchu jako první. Za mnou staruje Ruda Klouček, Paťas. Začíná boj "natvrdo". Využívám obratnosti P.40 ky a létám hodně nízko. Riki se snaží jít po mé stuze, ale unikám a stoupám prudce nahoru, převracím P.40 na záda a přitahuji. Podemnou je model a já sekám stuhu. Při vybírání střemhlavého letu vezu na křídle stuhu Jožky Baráta, ale neupadla, vzápětí vezu další stuhu, ale zase neupadla. Škoda, budu muset více "nazbrojit" náběžky". Finále bylo fantastické, bavil jsem se. Konec kola, ubírám plyn otáčim na "okruh a se staženým plynem klesám a nalétávám na přistání proti větru. Registruji že do prostoru vlétají ještě další modely...  Najednou jeden z  nich prudce zahýbá a vráží do P40. Byl to Paťasův Seiran. Mrak trosek, trup P-40 míří k zemi. Křídlo se zbytky Seiranu mizí v hustém křoví za letištěm. "Kurňa Paťas, co děláš, už byl konec...". Patrik neslyšel zvukové znamení a bojoval dál. Stálo nás to oba model.... Největším problémem se ukázalo dohledání trosek v hustém křoví. Po  průniku do křoví jako ze Šípkové růžrnky nacházím kus křídla z Paťasova Dorniéra, kterého rozbil ve druhém kole. Po určité době jsem se již loučil se servem v křídle. Pomohli však kamarádi ze Slovenska. Igor najednou křičí..."Peter, už vidím krídlo, Je na stromě".. a kousek vedle spočívaly trosky patrikova Seirana... Bratislava byla perfektní soutěž. Počasí sice nic moc, ale o to příjemější atmosféra. Moc mi chutnal guláš, a hlavně ořechový závin. Takže Jožo, Robo, Bajerovci, Igore a další, moc děkuji. Bylo u Vás fajn. Rád přijedu znovu. P.S. Mám trochu problém s PC, fotky budou trochu později.

EASG - WROCLAW 2007 13. srpen 2007, 18:19     Ve čtvrtek odpoledne jsem sedl do modely a zásobami naloženého vozu a vyrazil směr Náchod, na hraniční přechod s Polskem a odtud dál do Wroclavi, místa konání EASG 2007. Cesta příjemě utíkala, a v 17 hodin jsem odbočil podle mapky na letovou plochu. Byl jsem poněkud nejistý, protože jsem stále jel po silnici, kde na jedné straně byly obytné vilky a na druhé straně protipovodňový val řeky. Náhle jsem uslyšel zvuk spalovacího motoru a zahlédl siluetu Ju-87 který prolétl v nevelké výšce nademnou. Byl jsem tedy téměř na místě. Bylo nutné se jen kousek vrátit a odbočit na cestu s označením Camping... Po projetí pár desítek metrů mezi stromy a křovinami jsem uviděl stánky, zábrany pro diváky, stany, houf lidí...asi jsem na místě, ale kde je letiště.... Polský pořadatel mi potvrdil, že jsem na správném místě, ubytovat se mohu kousek dál v kempu, nebo na ploše. Ale kde na ploše? ptal jsem se? Vždyť tu rostou metr vysoké bodláky... Odpověďí bylo, že to v noci přijedou posekat... Létat že se bude tam, co již létají piloti z Ukrajiny... To byl dost šok, letištěm byla zarostlá louka, ohraničená z jedné strany domy, z druhé řekou a před námi se tyčila hradba vzrostlých stromů. Plocha byla rozdělena asfaltovou cestou, po které se pohybovalo značné množství lidí a aut. Nad nimi se vesele proháněly  ACES stíhačky Ukrajinských modelářů Tohle by mohlo být tak na EPA pomyslel jsem si...a bezpečnost je asi dost v .... Auto jsem zaparkoval hned vedle slovenské výpravy a hned jsem se ptal Joža Baráta, jestli se to opravdu bude létat tady. Odpověď zněla stejně jistě jako můj dotaz "Vraj áno"... Dal jsem si lehkou svačinku a kafe, zasunul baterky do EPA P-40 a šel si osahat plochu. Pozdravil jsem se se známými piloty z Ukrajiny, zkontroloval kanály a hodil P-40 do vzduchu. Prolétl jsem prostor, abych zjistil, že je opravdu dost malý. No to bude maso, pomyslel jsem si, když jsem posadil P-40 kousek od sebe do trávy. To jsem ještě netušil, že to maso, bude opravdové.  Došel jsem tři kroky k modelu sehnul se pro něj. V pravo za mnou se rozječel motor ukrajinského modelu a jak jsem se narovnal, model mě zasáhl přímo do zad. Byl vystřelený z katapultu a místo do prostoru před sebe, zamířil podél linie start a trefil mě... maso pro mě začalo  nečekaně ale o to bolestněji.  Ukrajinci mi okamžitě poskytli pomoc, protože košile i tílko byly proseklé vrtulí, stejně tak i kůže na zádech. Najednou nějak moc krve. Naštěstí měl model plastový kužel a né kovový šroub, to bych asi dopadl hůře. Tak křest ohněm byl za mnou. Po příjezdu dalších členů české výpravy jsme vybrali místo pro tábor. Bylo už dost pozdě, začalo se stmívat. Postavili jsme stany, včetně velkého vojenského, který přivezl Ruda Klouček. Na jeho vrchol jsme připevnili stožár s českou vlajkou. České ležení bylo hotové a nezaměnitelně označené. Měli jsme jen strach, aby nás nepřejely v noci sekačky, ale snad nejsou slepí, stany nepřehlédnou. Takže hurá do stanu na pivo, které dovezl Rampa a Riki...     Ráno po 6 hodině jsem zaslech zvuk sekačky. Jenže né nějaké velké, bubnové, tažené traktorem. Malé motorové strunky. Zeptal jsem se sám sebe, jestli se mi to jen nezdá, a raději spal dál. V tom kraválu to ale stejně nešli...Poláci jsou  třída. Letovou plochu začali upravovat 4. hodiny před plánovaným prvním startem... Od rána bylo velmi dusno. Bylo téměř jisté, že se přižene bouřka. Ale organizátoři nikam nespěchali. První héét se letěl asi ve 13:00.  Pro nás nezačalo 1 kolo nijak slavně. Paťas se srazil a zrušil model po pár sekundách letu. Richard odstartoval jako první, naletěl zatáčkou na startující modely a vrazil do modelu, který právě odstartoval. Letěl asi 8 sec. Ruda letěl bezvadný let s jedním sekem a uhájenou stuhou. Dan kterého jsem navigoval sekl 2x. Pak jsem letěl já. Motor naskočil okamžitě a P-40 odstartovala jako první se značným náskokem. Jenže jsem zjistil, že zelená kamufláž není proti hradbě stromů skoro vidět a místo plánované "Šamaní zatáčky" na startující modely jsem musel nahoru abych viděl model a zvykl si na to, že pod úrovní stromů jemodel vidět velice špatně. Nesekl jsem, ale uhájil jsem stuhu s letovým časem 6:54. Podařilo se mi přistát na asfaltovou cestu, a "jemný" asfalt zle poškodil spodek trupu.... První kolo ukázalo, jak nebezpečné budou kily, protože hned několik modelů překročilo Safety line. Buď ve vzduchu, nebo při dopadu na zem. Jednalo se vesměs o polské piloty a světe div se, ne všechny Safety byly pozásluze penalizovány. Byl to sice signál, ale to hlavní mělo teprve přijít. Druhé kolo se v pátek již neletělo protože došlo k asi tříhodinové prodlevě  způsobené silným deštěm. Čekal nás příjemný večer, plný klidu, pohody, dobrého jídla a pití a taky rozhovorů s kamarády a přátelil, kteří jsou stejně praštění do kombatu jako mi. V sobotu se odlétala dvě kola. Patrik nasadil tajnou zbraň -obřího Dorniera. Letěl bezvadný let se 4 seky  a tak se hned ozvaly hlasy proti jeho modelu, které vyústily v oficiální protest, který podal Reiner Hardt z Německa. Patrik ale podobu svého "Šípu" s přehledem obhájil. Dařilo se i ostatním našim pilotům. Dan sekal 3x ale přišel o stuhu, Rampa ukazoval co umí jeho nový model, Já jsem musel letět se zbrusu novou P-40, která měla bojový křest. Sekl jsem 2x, z toho po druhé jsem sešrotoval polské Ki.46 a pokračoval v letu. Bohužel se zastaveným motorem. Nedařilo se ale Barbarům, jejichž motory stále nedávají potřebný výkon. Bylo vidět jak Speedy dobře míří na stuhy, ale vždy mu kousíček chybělo, protože mu soupeř uletěl. Mohl toho nasekat více než jeden sek. Ve druhém kole jsme již začínali mít jistotu, že s některými polskými seky to nebude v pořádku. Tomasz Malinowski prostě švindloval a využíval domácí prostředí. Třetí kolo se letělo hned po skončení druhého. A to najednou neobvykle rychle. Tak rychle, že nebylo ani vyhlášeno. Dan Pek téměř nestihl dojít na start, musel svoji krásnou polštinou umravnit rozhodčího, aby mu dal čas alespoň na natankování nádrže. Nestihl prověřit motor. Startovalo se asi minutu po našem příchodu do boxů. Ihned po startu Dan říká, že mu nejde motor. Dokonce na chvilku přestal honit soupeře a přiletěl k sobě, aby to slyšel..."je to moc chudé"... neletí to. Byl o poznání pomalejší než ostatní modely v kole, včetně ukrajinské lavočky s 2,5 ccm motorem. Sek nedal, ale uhájil stuhu. Po přistání zjistil, že měl o jednu otořku utaženou jehlu karburátoru. Nedovedl vysvětlit, jak je to možné. Speedy letěl vyrovnaný let, takov ý svůj standard. Ale i on měl problém s motorem. I on po přistání zjistil, že měl pro změnu zase povolenou jehlu.... Nejlepší výkon podal Patrik. Seknul 5x . Za svůj výkon sklízel potlesk od všech přítomnách. Paťas je prostě dobrý i jako herec. Po přistání se otočil, smekl přilbu a uklonil se...Mě se třetí kolo vůbec nepovedlo. Stuhu mi usekl Jožko Barát (hezky čistě, mezulán jeden...) a pak jsem rozstřelil papírové křídlo o nějaký betonový model. Model dopadl kolmo a tvrdě na zem a to byl konec jeho bojové kariéry. Po třetím kole se rozhořela diskuse, co dál. Pokud se poletí v neděli jen finále, většina přítomných odjede domů. A tak se většinovým počtem hlasů přijal návrh letět 4 kolo v neděli ráno. Proti byli jen poláci, protože jejich hvězda Malinowski po třetím kole vedl. Bohužel se nepodařilo umravnit rozhodčí, kteří mu prostě napsali každý jeho výkřik "tačma, taky centimeter"... A tak jsme v sobotu večer připravili taktiku na neděli. Já jsem připravil k letu FW-190, Dan mi půjčíl nové a velice dobré palivo, Patrik naleštil Dorniéra, netuše, že je to naposled..., Ruda Klouček váhal, zda použije Me 109 v české kamufláži. Rampa dodělával další Nakajimu, Šaman opravoval Černou smrt. Barbaři vymontovali motory, které jsme ve spolupráci s Jožkem Barátem uvolnili aby točili to co mají. Prostě kompletní příprava na protipolské tažení. A hlavně, sestavit tým, který bude hlídat polské švindly. V neděli ráno nic nenasvědčovalo tomu, že se má letět další kolo. Původně se mělo začít létat v 09:00, ale první start se stejně letěl "až po bohoslužbě" tj po 10:00, kdyý na místo dorazil štáb polské televize. 4 kolo začalo slibně Dařilo se nám. Ruda sekal, Šaman sekal, Rampa řádil jako černá ruka. Barbar měl problém s motorem, ale odletěl hezký let, Já jsem stál na startu zase s Jožem Barátem. bylo mi naprosto jasné, že mi bude chtít seknout stuhu hned po startu, že čeká, kdy odhodím. Nehodil jsem, počkal si, až to nevydrží a hodí on...ale jako naschvál jsem jeho stuhu netrefil. FW šlapal jako hodinky. Je rychlý, ale zrovna tenhle model je moc těřký. Při prudkém manévru spadl po křídle a já měl plné ruce práce, abych ho udržel ve vzduchu. Musel jsem trošku spomalit a tak mi do rány vletěl model, jehož stuhu nešlo minout. Měl jsem sek. Zaměřili jsme se na kontrolu polských pilotů a zjistili jsme další švindle. Došlo k připsání padající stuhy, kterou sekl jiný pilot. Tomasz Malinowski proletěl kolem stuhy sám a křikem "Tačma..." si nechal prostě připsat další "svindlsek" Dan protestoval, ale neuspěl. Boužel, došlo k podobné situaci u německého pilota Feldhause. Vykřičel si sek a odsunul Rudu Kloučka na 8 místo. Stalo se však něco nepředpokládaného. Malinowski při přistání přeletěl Safety lline. Okamžitě jsme reklamovali Safety, stejně tak i Jožko Barát a další piloti. Jen poláci se pokoušeli zdůvodnit, že tahle Safety se nepočítá... Nakonec museli ustoupit a favorit dostal penalizaci -200 bodů Finále byl zážitek jako vždy.Od samého začátkubylo jasné, že letí piloti, kteří umí.  Létalo se na neuvěřitelně malém prostoru. Navigoval jsem Dana, ale jeho rychlý Arsenal nemohl dohonit bélého Il.2, který využíval bílou kamufláž a létal nízko před stromy, kde nebyl Danův Arsenal dobře čitelný. Rampa využil přílezitosti a seknul Danovi stuhu, ale ten okamžitě kontruje a seká jeho. Při jediném oblouku pak seka další stuhu. Navádím ho na rychle letící Patrikův Seiran, který je doslova ověšen stuhami. Dan seká asi 3 m dlouhý zbytek stuhy za jeho ocasem. 4 seky ve finále, to je slibné. Po odpískání kola ale zjišťujeme, že Patrik sekal 5x. To je bomba. Je mistr Evropy. Pak nás ale zchladí výsledky Malinowskeho. 5 seků. Nikdo z nás ho nehlídal, ale nikde nebyly vidět padat jeho stuhy a ani žádné nevozil na křídlech....Jelikož finále letělo jen 6 pilotů, protože Tomek Šmigielski neodstartoval pro poruchu, je 5 seků jeho kolegy velice sporných, Dohromady by to znamenalo 17 seků a jednu uhájenou stuhu. Přitom Dan sekal prokazatelně 2 celé stuhy a dvě krátké, Partik 2 celé a 3 krátké, Rampa 1 celou. Co říci závěrem? Přez rozpaky nad letovým prostorem byl WASG krásnou soutěží. Perfektní bylo zabezpečení po stránce stravování. Vadou na kráse je podezření z manipulace s motory soupeřů. Vadou byla i nekorektnost, možná až nekompetentnost některých rozhodčích. Vadou byl i start dvou pilotů na stejném kanále ve 3 kole. Velkou výhradu mám k dodržování bezpečnostních opatření během soutěže.  Takováto soutěž prostě musí mít podstatně lepší ůroveň bezpečnosti, než bylo předvedeno. Takže příští rok nás čeká WASG. Připravujme se alespoň stejně pečlivě, jako letos. V sekci obrázky jsou snímky ze soutěže a přidám i video, pokud bude na serveru dost místa. First info : value of my first info Second info : value of my second info Third info : value of my third info

ACES and WARBIRDS Žamberk 15. červenec 2007, 9:59 Soutěže v žamberku jsou vždy perfektně zorganizované, takže  se na soutěž v Žamberku vždy těším. A to tak, že přes rozhodnutí jet do Žamberka až v Sobotu ráno, vyrážím s manželkou a stanem již v pátek večer. V Žamberku nás čeká příjemné překvapení. To město je rok od roku hezčí. Po příjezdu na letiště mě již vítaly známé tváře, Martin Musiolek, Havlovi, Ostravák Peta, Rampa, Riki...a samozřejmě pořadatlél. Honem postavit stan, nafouuknout madrace a hurá na pivo a pokecat s kamarády. Ráno prozradilo, že předpověď počasí byla přesná. Bude krásný slunečný den. Po rozlosování kol zjituji, že letím až třetí heet, A tak jdu hned dělat rozhodčího. Pak mám čas na přípravu modelu k letu, zjišťuji, že je drobný problém s ovládáním karburátoru motoru, ale podařilo se mi závadu rychle odstranit. jakse ukázalo ve druhém kole, odstraněné to nebylo. Při prvním letu mi pomáhal Paťas jako mechanik, Motor byl trošku ulitý a nechtěl chytit, bylo potřeba otočit model, vylít palivo a pak nastartovat. Pak už šla P-40 do vzduchu mezi chumel dalších letadel. Do heetu se podařilo odstartovat všem, takže to bylo docela rodeo. Navíc jako soupeře jsem měl PADa, Martina, Soptíka,...  no prostě nářez. Motor šel dobře, ale bylo třeba z modelu vyždímat maximum. Několokrát jsem doslova utekl PADovi z jistého seku, abych vletěl do rány Martinovi. Pak jsem si všiml, že PAD jde po Soptíkovi, zkrátil jsem zatáčku a sebral mu stuhu. Hned jsem ale musel chránit svoji, protože Martin byl zase ve výhodné pozici... Kolo zkončilo  bez srážky modelů, měl jsem cenný skalp a uchráněnou vlastní stuhu. Na začátek dobrý. Ve druhém kole jsem letěl až druhý heet, takže jsem šel dělat rozhodčího. Vyfasoval jsem Roberta Baťku, kterému dělá mechanika jeho dcera Simoneta (která sama létá jako pilot). Robertovi na fiatu G-50 zlobil motor, který po chvilce odmítl pracovat. Start se opakoval a Robert ukázal, že jeho Fiat je dobrý model. V dalším heetu jsem při spouštění motoru zjistil, že šoupátko karburátoru se neotevírá. Závada, kterou jsem zjistil před prvním kolem se zopakovala. Musel jsem sundat vrtuli a abych měl alespoň nějaké body,  sundal jsem táhlo z páky karburátoru, otevřel ho naplno, namontoval vrtuli a hurá do vzduchu. Po asi 40 s se však volné šoupátko vlivem vibrací zavřelo a já přistál se zastaveným motorem. Škoda. S tímhle výsledkem se do první desítky nedostanu... Ve třetím kole jsem letěl hned první heet.  Závadu na ovládání karbce jsem odstranil zase jen nouzově, ale snad to půjde. Motor naskočil okamžitě, do vzduchu jsem šel jako druhý. Velmi rychle jsem získal pozici za Me109 ale jeho stuhu jsem minul. Najednou se ozvaly v rychlém sledu dvě rány. To Il2 Ondry Havla sundal Rampovu Ki a pak se další model sesypal na ruce. Takže po druhé minutě letu jsem se po obloze proháněl s Me109. Boj na život a na smrt. Bohužel, moje současná P-40 je dost těžká a soupeřův model byl osazen motorem 3,5 ccm.  Byl to zážitek, oba jsme měli šance získat stuhu. Odlétali jsme v ostrém boji celé kolo. Své ztuhy jsme oba uhájili. Tento let mi potvrdil, že pokud trochu odlehčím P-40 mohl bych obratností modely Me109 překonat a v rychlosti se jim model P-40 vyrovná. Za zpackané druhé kolo jsem nemohl pomýšlet na umístění v první desítce. Dělil jsem se o 11 a 12 místo s Rampou. Rampa je zvyklý vítězit, ale moji gratulaci přijak s grácií válečníka... Takže díky supeřům a díky pořadatelům ze žamberka za perfektní soutěž. Pár obrázků ze soutěže

Bitva o miroslavskou meruňkovici 22. duben 2007, 20:33 Na soutěže do Miroslavi se každoročně těším. SUP je má vždy perfektně zmáknuté. Vyplatí se přijet večer před soutěží. Stejně to bylo i letos. Po příjezdu na staré letiště bylo však přece jenom něco jinak. To něco se už muselo pěkně dlouho opékat na rožni. Samozřejmě, jsem se ihned dostavil pro porci řádně opečeného čuníka. Sobotní ráno bylo studené, ale s příslibem krásného a teplého dne. Soutěžní činnost začala zápisem do pilotních logů, zaplacením startovného a kontrolou modelů. Kontrola nebyla nijak přísná, kontrolovaly se namátkově rozpětí modelů a u všech modelů dodržení pořadavku na polomaketový vzhled, barvy kamufláže, výsostné znaky, kabiny, kryty motorů. Letová část pro mě začala stávkujícím motorem "novozélandské" P-40M. Tak na řadu přišla P-40 Kosti Rozanova z letky svobodných francouzů. Odstartoval jsem jako druhý, nastoupal potřebnou výšku a ze zvratu zaútočil na stoupajícího soupeře. K mému překvapení jsem sekl, ale to už jsem hned musel mizet a bránit vlastní stuhu. Z přízemního letu jsem kolmým stoupavým letem zaútočil na model, který letěl nademnou, ale netrefil jsem. Naopak jsem zase musel rychle uhnout a chránit stuhu. Při otáčení modelu jsem uviděl model, který točil stejnou zatáčku a byl poněkud výše, stačilo trošku protáhnou zatáčku a stuha byla moje...už druhá...ale hned jsem musel sletět ůplně dolů, abych unikl. Z přízemního letu jsem začal stoupavou zatáčkou nalétávat na model předemnou. Pilot mě uviděl, prudce se otočil  a ozvala se rána. Z P-40 se oddělilo křídlo a spousta trosek padala k zemi. Trup pokračoval ještě kousek v letu a pak zamířil dolů... Křídlo rotovalo po větru a celkem pomalu padalo dolů. Táho za sobě stuhu mého soka, jehož model pokračoval v letu. To byl třetí sek. Bohužel v krátkém životě modelu i poslední. Let skončil v 5min a 20 sec. letového kola. Pravděpodobně jsem si taky vybral všechno štěstí. Motor novozélandské P-40 stávkoval a ani Norvel letounu Miss Francess III stále nepracoval spolehlivě. Ve druhém kole jsem měl několik šancí na záskání stuhy, ale chybělo mi trošku štěstíčka. Zato mi několikrát zatrnulo, když se modely dostaly nebezpečně blízko k sobě. Inu štěstí může mít i tuhle podobu. Po odpískání kola jsem zjistil, že jsem ve snaze naladit motor příliš zvedl volnoběžné otáčky. S modelem nešlo přistát. A tak jsem předváděl "evoluce" ve snaze zhasnout motor. Zhasl až po vyčerpání paliva a já předvedl krásný klouzavý let.... Ve třetím kole se Norvel neodařilo nastartovat vůbec. (Proč, to jsem zjistil až doma, po rozebrání jeho kraburátoru. Přívod paliva byl ucpaný něčím, co vypadalo jako zaschlá kapka laku. Pohybovala se v přívodu paliva nad jehlou karburátoru). Chtě-nechtě, novozélanďan musel do vzduchu. Motor neochotně chytil, ale točil se a model letěl. Nemohl jsem moc manévrovat, létat se daly jen ploché zatáčky. Tedy ideální cíl. 2x jsem mohl seknout stuhu modelu, který po mě šel, ale minul a předlětěl mě. Nemohl jsem za ním ale stoupat, asi bych spadl do vývrtky. Zkusil jsem ještě přistát, a trochu seřídit motor, ale nakonec jsem byl rád, že znovu chytil a já mohl letět. Hned mi ale někdo usekl stuhu, to mi umožnilo letět trošku svižnějí, ale stejně to nebylo nic platné. V době, kdy se počítaly výsledky jsem rozdělal motor novozélandské P-40 a zjistil jsem, že je posunutá vložka válce, že nepasují kanály...Taková blbost. Zajímalo by mě, na co jsem myslel, když jsem motor kompletoval.... V konečném pořadí jsem skončil na 13 místě. Soptík letěl svoje první finále, a skončil na krásném pátém místě. Blahopřeji Sopťo! Miroslav je tedy za námi. Bylo to krásné soutěžní klání a moc prima setkání s kamarády, jak to na kombatu už tradičně bývá. Nakonec bych měl poděkovat Patrikovi Svídovi za jeho starostlivé ošetření mého prstu, do kterého se schutí zakousla točící vrtule. Takže Patriku, díky.

KULOVÝ BLESK - Znojmo 17. Března 2007     Celý týden bylo nádherné teplé počasí a téměř bezvětří. Na internetové diskusi jsme se "štengrovali" a těšili se na první závody v sezóně 2007. Taky aby ne, po tak dlouhém zimním půstu. Avšak nebylo nám přáno. Již v pátek večer jsem při cestě do Znojma zachytil nelichotivou předpověď počasí, zima, silný vítr a déšť. A tentokrát se "rosničkáři" nespletli.     V sobotu ráno to ještě nevypadalo tak špatně, jen teplota byla nižší než v uplynulém týdnu. Studený vítr začal foukat kolem 8 hodiny a stále sílil. Bez teplého oblečení, čepice a rukavic venku dlouho nikdo nevydržel.