Dílna 109. Sq Praha

Na této stránce naleznete informace o tom, jak stavíme svoje modely, informace o motorech, lepidlech a nářadí a pod. 

Nová konstrukce křídla Spitfira 18. srpen 2011, 19:52 Požadavek na zvýšení rázové pevnosti křídla si vynutil změnu vnitřní konstrukce. Vrátil k užívání jednoho serva pro ovládání křidélek. Diferenciace je zajištěna použitím úhlové páky a vychází přibližně 1:1,8. V letu jsem nezaznamenal rozdíl od modelu se dvěma servy v křídlech.

Nová stříbrná kamufláž na Spitfira 16. červenec 2011, 21:15 Stříbrná kamufláž je pro kombatový model vynikající. Snadno se dělá a snadno se i opravuje. Horší je to najít předlohu. Americkou variantu, kterou používám jsem chtěl doplnit i britskou verzí. Konečně jsem jí našel. Je přesně taková, jako potřebuji - jednoduchá, čistá a krásná.

Náhrada trysky u MAGNUM .15 XLS 3. květen 2011, 21:37 Při havárii modelu jsem odlomil trysku přívodu paliva karburátoru motoru Magnum .15 XLS. Zjistil jsem, že je možné použít jako náhradní díl trysku tlakování výfuku 3mm od MP JET. Pasuje naprosto přesně. Výsledek je k nerozeznání od originálního náhradního dílu.

Modelářská pilka 28. prosinec 2010, 22:20 Před téměř 10-ti lety jsem nutně potřeboval nařezat balzové nosníky 7x7 mm na trup modelu Liberty sport. Klasickým balzořezem se tvrdá balza řezat nedá, bylo zapotřebí sestrojit miniaturní cirkulárku. A pokud možno jen z toho, co zrovna najdu v dílně. Tak vznikla malá pilka, která přes jednoduchost konstrukce naprosto spolehlivě nařezala veliké množství nosníků pro mě a pro mé kamarády. Její konstruke byla již několikrát zvěřejněna v časopise RCM a o výkresy si již napsalo několik zájemců o stavbu. Proto jsem se rozhodl umístit celý návod na pilku zde na našem webu a to i s výkresy.  Popis konstrukce

Upevnění serva v křídlech 27. červen 2010, 21:11 Upevnění serva křidélka v křídle je vhodné udělat tak, aby bylo možné servo kontrolovat a zejména dle potřeby vyjímat a vkládat zpět. Že často vídané zalepení serva do lože není nejvhodnější řešení zjistíte v okamžiku, kdy je třeba vyměnit v servu převody. Vylupování serva z tavného lepidla má často za následek poškození kzabičky serva, která nebývá nijak levná. Fixace serva oboustrannou lepící páskou zase neskýtá konstatntní polohu serva, zejména je-li výkonnější.  Na samolepící pásce se bude při zatížení servo posouvat a různě natáčet. Pro instalace serv v kompozitovém křídle Spitfiru jsem vyrobil jednoduché lože. Základní deska je zhotovená z překližky 0,7 mm, ke které jsou přilepeny balzové sloupky. Servo je sevřeno jednoduchým třmínkem z pásku 1,5 mm překližky a dvěma vruty. Fixaci serva zajišťuje oboustranná lepící páska která drží servo na překližkové desce. A sevření serva v jednoduchém loži zamezí jeho pohabu při zatížení. Výroba lože je záležitostí pár minut. Servo je pak možné bez velké námahy kdykoliv vyjmout bez poškození krabičky.

Palubní akumulátor 27. červen 2010, 14:29 Palubní akumuátor je základním komponentem RC soupravy. Pokud zvolíme nevhodný typ, nebo pokud akumulátor špatně ošetřujeme, je jen otázkou času, kdy nás potká havárie. Při hmotnostním "tuningu" modelů samožřejmě došlo i na akumulátor. Soutěžní let trvá 7 min, létají se 3 kola + finále. tj akumulátor musí být schopný poskytovat energii minimálně po dobu cca 30 min. Původně používané články velikosti AAA se jevily jako zbytečně výkonné a těžké. Hledal jsem tedy akumulátor, který by zvládl zásobovat palubní část RC systému a byl lehčí, než AAA akumulátor Volba padla na průmyslový typ akumulátoru velikosti 2/3 AAA - GP40AAAM. Akumulátor je podle technické specifikace schopen dodat až 1200mA po dobu cca 18 min, nebo 800 mA po dobu cca 27 min. Po nezbytném měření a testování jsem zjistil, že při správném naformátování a údržbě je akumulátor schopen absolvovat soutěž ACES bez nutnosti dobíjení. Používám akumulátory GP40AAAM již několik let a všiml jsem si jedné zajímavé věci: akumulátory, které jsou bodované vykazují z nějakého důvodu delší životnost, než akumulátory pájené. Technická specifikace akumulátoru GP40AAAM je zde: http://shop.battex.cz/pdf/40232GP-M.pdf Akumulátry má běžně na skladě společnost BATEX a Omnitron.

Instalace motoru a nádrže Provedení instalace motoru a nádrže v modelu je třeba věnovat zvýšenou pozornost. Správné vyosení motoru spoluurčuje letové vlastnosti modelu, přesné umístění osy nádrže vůči ose jehly karburátoru ovlivňuje spolehlivost chodu motoru během letu. Je třeba si uvědomit, co se při dodávce paliva děje v okamžiku kladného a záporného přetížení, které působí na sloupec paliva během letu. Máme li osu nádrže přesně v ose jehly karburátoru, bude se chovat dodávka paliva neutrálně jak při letu v normální poloze, tak i při letu na zádech. Je li osa nádrže pod osou jehly karburátoru, bude se při letu v normální poloze a při kladném přetížení motor ochuzovat. V přépadě zpěnění paliva a nasátí bublin pak dojde p utržení paliva v hadičce a motor vynechá, případně po delším výpadku dodávky paliva motor zhasne. Při poloze osy nádrže nad osou jehly karburátoru se bude motor obohacovat, což ve většině případů nebude na závadu. Jakmile však poletíme s modelem na zádech, dojde k naprosto opačné situaci. Proto je vždy potřebné usoudit, co pro nás bude výhodnější a jaký režim letu používáme častěji. Pokud tedy létáme s modelem převážně v normální poloze a většinou s kladným přetížením, je celkem výhodné položit osu nádrže o pár mm výše než je osa jehly karburátoru. V tomto případě však musíme dávat pozor na zaplavení motoru palivem při startování motoru. Palivo bude mít snahu z výše položené nádrže protékat do motorua motor se tzv. uchlastá. Motor malé kubatury pak starterem můžeme snadno poškodit. Zde pomůže jednoduše zaškrtit palivovou hadičku peanem nebo jinou svěrkou, kterou po nastartování motoru odstraníme. Z hlediska údržby palivového systému je také nezbytné mít možnost nádrž snadno z modelu vyjmout a zase instalovat zpět. Základní provedení motorové přepážky s motorovým ložem pro invertní instalaci motoru v modelu Spitfire je na obrázku. Nádrž je instalována uchycením za hrdlo a je podepřena druhou přepážkou, která zabraňuje vibracím nádrže, které by vznikly, pokud by byla uchycena jen za hrdlo. Nádrž je po zkušenostech instalována s osou 4-5 mm nad osou jehly karburátoru Nad motorovým ložem je vidět prostor pro umístění palubního akumulátoru, který slouží pro dovážení modelu a je instalován prakticky v nejpevnějším místě trupu modelu - v motorové přepážce.

Stříkací šablony 27. březen 2010, 17:40 Pro nástřik kamufláže do forem je třeba mít kvalitní stříkací šablonky. Není totiž možné použít k maskování klasickou lepící pásku. Její použití zanechá na separačním povrchu stopy, a ty se následně otisknou na laminovaný povrch. Šablony pro nástřik kabiny jsou zhotovené přímo do formy z několika vrstev laminátu. Otvory jsou pečlivě vyřezány. Takováto šablonka má dlouhou životnost a perfektně kryje.

Nová série Spitfirů 5. listopad 2009, 21:15 Formy nesmějí zahálet. A tak jsem rozjel výrobu dalších modelů Spitfire Mk-IX. Z důvodu zjednodušení kamufláže se bude jednat o "stříbrné verze". Nástřik forem je hotový a tak zítra...

Nádrž pro "dvaapůlku" 3. listopad 2009, 21:19 Modely kategorie 2,5 ccm jsou velice citlivé na letovou hmotnost. Váhou se musí šetřit všude, kde je to možné. Jednou z věcí, kde se dá ušetřit nějaké to deko je nádrž. a její instalace v modelu. Z praxe mám zjištěno, že při 7 min. soutěžním letu spotřebuje motor cca 70 cm3 paliva. Potřebná velikost nádrže je tedy kolem 90 cm3. Běžně dostupné nádrže jsou však 110 cm3. Navíc jsou tyto nádrže vyrobeny z poměrně masívného plastu a tedy těžké. Hmotnost v sestaveném stavu se pohybuje kolem 40g. K tomu vezeme přibližně 20 - 30 cm3 paliva, které nepotřebujeme. Při stavbě modelu AVIA B-35 od Patrika Svídy jsem dlouho řešil, jakou nádrž použít. Nakonec jsem použil nádrž, kterou Patrik doporučuje, protože jsem nedokázal najít lepší řešení. Nicméně hledal jsem dál. A našel. Pohled padl na hranatou lahvičku, ve které se prodává lepidlo Purex. Po vymytí zbytků lepidla jsem získal lahvičku, která téměř splňovala požadavky. Byla lehčí než "komerční" lahvička nádrže, byla menší s objemem cca 100 cm3. Rozměr hrdla lahvičky od Purexu se přesně shoduje s rozměrem  gumové zátky komerční nádrže. Je tedy možné použít všechny "špunty" co se mi doma válí z nádrží poškozených při haváriích. Sestavení nádrže je tedy velice jednoduché: použijeme gumový špunt a trubičky z havarované nádrže a z víčka Purexu vyrobíme opernou destičku s dírami pro trubičky. Celek stáhneme šroubem stejně jako u původní nádrže. Hmotnost této nádrže je cca 30 g, tj úspora kolem 10g a dalších 10 - 15 g je úspora na hmotnosti paliva. Protože je na hrdle lahvičky závit, je možné použít hrdlo k velmi jednoduché instalaci nádrže do modelu. Matici získáme opět z víčka lepidla, stačí jen odříznout jeho dno a začistit řez. Do motorové přepážky pak stačí udělat otvor o průměru cca 21mm, nasunout nádrž a zajistit "maticí". Matici je vhodné zakápnout lepidlem, aby se nepovolovala.  Hotovo. Pokud máte obavy z vibrací nádrže s následným pěněním paliva stačí opřít nádrž na druhém konci buď polopřepápážkou, nabo kouskem EPP. Celkově se dá použitím této nádrže a popsaným způsobem instalace ušetřit kolem 50g. (nádrž, instalace a nevezené palivo). A to pro model velikosti Avie, P-40, Spitfire a pod. představuje nezanedbatelnou úsporu hmotnosti.

Řezačka na stuhy 3. říjen 2009, 13:32 Jednou z věcí bez které se Aircombat neobejde je řezačka na stuhy. Základní šíře stuhy je 2 cm. Řezačka tuto šířku dělí na dvě stuhy o šířce 1 cm. Řezačka není složité zařízení, musí ale být pečlivě provedená, protože jinak většinou neřeže. Dalším požadavkem na řezačku je ergonomie. Řezacím prvkem bývá žiletka. Ta je velice ostrá, nesmí z řezačky proto nikde vyčnívat, aby nemohlo dojít ke zranění. Žiletku je také nutné občas měnit. Musí to být jednoduché a bezpečné. Nezanedbatelným požadavkem pak je snadné vkládání kotoučků stuh do řezačky. Musí to jít rychle, kotouček musí být v řezačce dobře fixován, zakládání stuhy by se mělo obejít bez nutnosti použít nástroje. Mé provedené řezačky je na obrázku. Je zhotovena z překližky a z toho, co se našlo v dílně. Řezaná stuha je na žiletku dotlačována kulisou pomocí neodymových magnetů. Přítlačná kulisa musí zabezpečit vadení pásky na žiletku, není však vhodné, aby štěrbina, do které zapadá žiletka byla úzká. Z pásky se při řezání uvolňují vlákna, která se postupně napěchují do drážky a řezačku doslova ucpou. Proto je vhodné, aby drážka byla širší, čímž se zajistí odolnost proti ucpání vlákny.

A první komplet připravený k nástřiku 2. červen 2009, 22:38 První Spitfire komplet je připravený k nástřiku kamufláže. Ukázalo se, že je ještě třeba zvládnout mnohé detaily při výrobě kompozitů, nicméně, první kus je hotový. Je to prostě jiná modelařina, která vyžaduje jiné zkušenosti.

První Herexová křídla 28. květen 2009, 23:14 Po výrobě trupů a výškovek jsem se pustil do výroby křídel. Podtlak spolehlivě vytváří ledničkový kompresor. Na manometru je vidět, že utěsnění pytle pomocí lepící pásky a silikonu opravdu funguje. Dimensování křídla je následující: vrchní vrstva 50g/m2, Herex 1,2 mm, vnitřní vrstva 33g/m2. Nosník bude balzová stojina 3mm zesílená uhlíkovým rowingem. Zavěšení křidélek bude na spodní stanně křídla z důvodu klenuté horní části eliptického křídla. Pokračování: Takto dimensovaná křídla jsou jako beton. Pevná, tvrdá ale také tak těžká - po vyjmutí z formy 260g...je to dobré tak jako model na výrobu další formy... Po konzultaci s Vaškem Sádlem jsem další křídla již dimensoval následovně: vnější vrstva 30g/m2, v místě usazení do trupu, tam kde jsou šrouby 2x, vnitřní vrstva 25g/m2, v centroplánu 2x. Tím je dosařena dostatečná pevnost i tvrdost a to i v místě křídla, na které model přistává. Hmotnost takto dimensovaného křídla je cca 130g.

Výroba série 21. květen 2009, 18:00 Další trup pro Spitfira Mk IX. Z formy už to jde vyndávat podstatně lépe než první kus. Hmotnostně trup vychází velice příznivě. 142g po vyjmutí formy. 234g včetně výškovky, přepážek, motorového lože, táhla k výškovce z uhlíkové trupky a zesílení okrajů otvorů uhlíkem. Připočtu-li hmotnosti dalších součástí trupu, motor, serva, přijímač, baterky, tak jsem na hmotnosti kolem 550g. S křídly se určitě vejdu do 200g komplet. tj předpokládaná letová hmotnost včetně paliva by mohla být lehce nad 800g. To je přesně hmotnost, pro kterou Ing. Lněnička počítal výkonovou charakteristiku modelu a poláru.

První trup z formy Spitfire Mk IX 14. březen 2009, 17:32 Tak první trup z nové formy je venku. Jako u každé nové formy, byl trošku problém se separací, další trupy půjdou lépe. Nejvíce práce bylo s vytažením předku trupu, kde jsou výfuky. A jelikož je každý model trošku jiný než ten předchozí, tak i tady budou další trupy poněkud odlišné, bude třeba lehce zesílit horní partii předku trupu a do přechodů křídlo trup již budou vloženy uhlíkové výztuhy. Trup se povedl, takže i tento "první" bude létat. Hmotnost je 120g. Nyní zbývá vymyslet zástavbu motoru, nádrže....atd. vždyť to znáte...

Spitfire Mk-IX 15. únor 2009, 19:41 A tady je forma asi o 5 hodin později. Všechny vrstvy jsou na svém místě. Sekundárního nosného laminátu je celkem 2500g/m2. Vzadu je vidět ventilátor, ve skutečnosti se točí a ochlazuje tvrdnoucí formu. Za 24 hodin se dozvím, jak jsem separoval.

Spitfire Mk-IX 15. únor 2009, 19:24 Kopyto trupu je usazené v dělící rovině, spáry jsou utěsněny plastelínou, opravena separace povrchu. V této fázi mám vždy takové "mravenčení" v zádech. Za chvilku budu pokládat první vrstvu gelcoatu, pak druhou, následuje přechodová vrstva a sekundární nosný laminát. No a pokud jsem blbě separoval, je to možná poslední pohled na trup Spitfira....

Zdroj vakua 21. prosinec 2008, 14:42 I obyčejný kompresor ze staré ledničky je schopen dosáhnout vysokých hodnot vakua. Jediným nedostatkem takové vývěvy je její malý výkon v přečerpávání vzduchu. Tento nedostatek lze obejít použitím zásobníku na vakuum, kdy v počátku vakuování potřebujeme rychle odsát větší množství vzduchu z pytle. Výhodnější je samozřejmě použití výkonnějších vývěv. Ty je možné dnes bez problémů zakoupit, avšak jejich cena je kolem 300 - 500 € (a smozřejmě i mnohem véce za výrobky pro průmyslové použití) v závislosti na výkonu a hodnotě dosahovaného vakua. Z pohledu ceny je obyčejný kompresor z ledničky asi nenahraditelná věc, zejména pokud se výrobě modelů nevěnujete profesiínálně. Je totiž většinou zadarmo.

Zdroj Vakua 21. prosinec 2008, 14:26 Pokud se má při stavbě modelu používat vakuum, není dobré pracovat bez možnosti kontroly jeho hodnoty. Při lepení potahů k jádru křídla musíme udežovat vakuum na hodnotě, kdy nedochází k deformaci polystyrenového jádra. Při práci s kompozity a laminování do negativních forem potřebujeme zase dosáhnout hodnotu kolem 900 mbar (raději ještě vyšší), abychom bezpečně odstraňovali veškeré bublinky z materiálu. Pro práci je nezbytné mít možnost kontrolovat hodnotu podtlaku a sledovat, zda nám někde nevniká příliž velké množství vzduchu do pytle. Neobejdeme se proto bez vakuometru. Je také výhodné mít k dispozici "určité množství vakua" v zásobě. To znamená mít těsnou "tlakovou" nádobu. Pro vakuum ji snadno vyrobíme slepením z dílů pro odpadní potrubí. Pevnost takové nádoby je dostatečná. Z několika několika fitinků sešroubujeme jednoduchý rozvod k napojení kadice od vývěvy, k napojení vakuometru, kulového kohoutu a napojení hadice kterou vysáváme vzduch z pytle. Vše je postaveno z dílů běžně dostupných v obchodní síti. Jako vývěva je použit kompresor z ledničky. I ze staré ledničky získáme velice kvalitní kompresor, který je schopen dosáhnout 980 - 1000 mbar podtlaku. Přidáním jednoduchého řízení podtlaku pomocí regulovatelného podtlakového senzoru, který zapíná a vypíná kompresor, získáme výborného pomocníka pro práci na modelech.

Taky jsem neodolal 14. září 2008, 10:17 Poslední dobou mi trvá čím dál tím déle přečíst na klasické šupléře naměřený údaj. A tak při nalezení digi šupléry v Globusu nebylo co řešit. Cena pod 300,-Kč Při srovnání měření s klasikou měří stejně přesně, při zkoušení stability naměřeného údaje hodnoty neujížděly. Tak uvidím, jak dlouho vydrží. Tu "obyčejnou" mám 20 let a funguje...

A první kontrolní VOP 14. září 2008, 10:12 Po zhotovení forem mi to samožřejmě nedalo a přez noc jsem vyrobil první kontrolní kus. Ten bude sloužit k přesnému spasování VPO s trupem.

Výroba formy výškovky Spitfira 11. září 2008, 19:48 Naseparovaný model výškovky Spitfifa je připravený k zaformování. Vzniká nový dravec pro ACES.

Vakuum je pomocník, aneb nevyhazujte starý kompresor z ledničky 9. červen 2008, 22:58 Při zpevňování VOP skelnou tkaninou je velice vhodným pomocníkem starý kompresor z ledničky. Na sací trubku stačí nasadit vhodnou hadičku, z igelitu slepit pytel, nanést epoxid, položit skelnou výstuž. Pak stačí VOP vložit do pytle, vsunout hadičku a uzavřít. Po zapnutí kompresoru se pytel začne přimykat k VOP. Je třeba odstranit včechny faldy, aby se dobře otiskla hladká strana pytle. Vytvoří se krásný hladký povrch VOP, na která je možné přímo stříkat barvu.

O vrtulích 6. duben 2008, 15:32 Velice zajímavý článek Philipa Connollyho přeložil Ivan Hořejší. Článek dává velmi zajímavý pohled na problematiku účinnosti vrtule ve vztahu k účinnosti celé pohonné soustavy modelů. Poznámky překladatele kurzívou. Ve srovnání s anglicým textem jsou vzorce přepsány do formy, která je u nás obvyklá. V článku budeme definovat systém konstant vrtule a vyčíslíme tyto konstanty pro řadu známých typů vrtulí. Jedná se o konstanty, které vstupují do vztahu mezi výkonem motoru a otáčkami vrtule. Nebude se jednat o výpočty statického tahu. Také se nebudeme zabývat takovými záležitostmi, jako je počet otáček na Volt, proud naprázdno, odpor vinutí atd. které jsou sice velmi důležité ale jen pro výkon motoru samotného. Nemůže se jednat o zcela vyčerpávající text. Chceme vysvětlit použití konstant vrtule pro vyhodnocení vrtule, zejména s ohledem na použití měřícího přístroje Emeter Hyperion. Jednoduše vysvětlíme různé definice, vzorečky, pravidla a metody měření. Nakonec popíšeme několik způsobů, jak využít informace z článků které s tématem souvisí. Celý článek

Startbox 26. březen 2008, 22:31 Starý startbox od Q-modell jsem používal téměř 10 let. Přestože se jedná o velice jednoduše řešenou "bedýnku", její používání v arcombatu se mi velice osvědšilo. Proto jsem při výběru nového startboxu opět sáhl po stavebnici od Q model, kterou do ČR vozí firma Pelikán.  Díly startboxu jsou vyrobeny z překližky s poměrně nekvalitním povrchem (i když popis uvádí, že se jedná o vysoce kvalitní překližku s broušeným povrchem). Díly je třeba dobrousit, vylakovat, přetmelit stěrkovým a stříkacím tmelem a opět vybrousit. Teprve pak je povrch připraven ke stříkání 2K akrylovými barvami, které výborně odolávají palivům pro naše motory. Díky této práci je výroba startboxu poměrně zdlouhavá. Kdo by se však spokojil s povrchem dodávané překližky a startbox ponechal v barvě dřeva, postaví startbox za jeden večer. Ve starboxu je vše, co je při létání potřeba. Powerpanel, baterie pro startér, palivové čerpadlo, kanystr s palivem. Do přihrádek a šuplíku je možné dát různé nářadí, startér, svíčky, otáčkoměr a pod.  Výborná pomůcka, zejména pro piloty kombatu je šířkově nastavitelný držák modelů, který je  polepený tlustostěnnou neoprénovou hadicí. Tím je zabezpečeno, že se model při startování motoru a nebo jiné manipulaci v držáku neodře. Samotný startbox je dostatečně těžký a tak je model v držáku stabilní a pokud srávně nastavíme šířku držáku vzhledem k trupu, dobře drží model i za silnějšího větru. Takže pokud hledáte vhodný startbox, podívejte se na stavebnici startboxu od Q-modelu.

Zástavba serva křidélka do křídla 26. únor 2008, 21:58 Zástavbu serva do křídla je vhodné udělat tak, aby bylo možné servo kontrolovat,  vyměnit převody, případně vyměnit celé servo. Otvory pro serva a kabely musíme dělat ještě před slepenám křídel do V. Popisovaný kryt je použit pro serva typu Futaba 3114, GWS NARO max a pod. Pro větší serva by bylo nutné použít silnější materiál na krycí - nosnou desku. Nejdříve vyměříme místo, kam servo zastavíme. Mělo by to být v místě největší tloušťky křídla, aby bylo možné servo celé zapustit. Vzdálenost od středu volíme podle délky kabelu serva tak, aby pokud je to možné nebylo nutné použít prodlužovací kabel. Otvor v křídle vyměříme podle serva tak, aby servo přesně zapadalo do vybrání a aby nebyl ovlivněn volný pohyb páky serva. Otvor v dýze křídla prořízneme žiletkovým nožem, dýhu odstraníme a otvor v polystyrenu vyfrézujeme, stále kontrolujeme rozměr otvoru a serva, aby servo přesně pasovalo. Otvor pro kabel je vhodné dělat tak velký, aby bylo možné protáhnout konektor serva bez problémů. U slabého křídla je možné udělat menší, bude však nutné vyndat při protahování dutinky z konektoru. V polystyrenu se dá vyhloubit otvor nabroušenou trubku vhodného průměru (10mm). Po vyhloubení otvoru pro servo vytřeme jeho povrch epoxidem s mikrobalony, aby bylo možné stříkat bez obav povrch křídla barvami. Kryt a držák serva vyrobíme z 1mm překližky. Přesah krytu přez otvor v křídle uděláme alespoň 5mm na každě straně. Zakreslíme pozici serva na kryt a narýsujeme otvor, kudy bude procházet krytem páka serva. Páka musí mít dostatečnou vůli (alespoň 1,5 - 2 mm na každé straně), a otvor v krytu musí umožnit potřebnou výchylku. Na servo nasadíme páku, ustavíme servo na kryt a označíme si jeho pozici. Z měkké dřevěnné lišty 4x8 mm (podle síly serva) odřežeme držáky serva a přilepíme je k překližkovému krytu. Při měření délky nezapomeňte nasunout na servo silentbloky a nýty v úchytech serva. Do přilepených držáků předvrtáme otvory pro šrouby a zkusíme kryt zkompetovat se servem. Po dotažení šroubků úchytu serva musí být páka serva přesně ve středu drážky v krytu. Pak vyzkoušíme zasunout kryt se servem do otvoru v křídle. Pokud jsme pracovali přesně, půjde to bez problémů těsně nasunout a dosednout přesahem na povrch křídla. Pokud je někde potřeba otvor přibrousit, uděláme to. Nakonec provrtáme v rozích otvory pro připevňovací vruty, kterými kryt přichytíme ke křídlu. Otvory do křídla vrtáme až nakonec. Svrtáme je podle otvorů v krytu  serva. Uděláme je asi o prům. 3 mm do potřebné hloubky.  Odmontujeme servo, a spodek krytu polepíme izolepou, která bude dělat separační vrstvu. Otvory 3mm v křídle vyplníme epoxidem s mikrobalony přiložíme kryt na křídlo a zafixujeme ho. Do otvoru vložíme naseparované vruty a necháme zatvrdnout. Po zatvrdnutí vyjmeme vruty, sundáme kryt, zabrousíme případné přetoky epoxidu. Máme hotovo. Namontujeme servo a kryt vložíme i se servem do křídla. Takto vyrobený kryt serva umožní kdykoliv servo z křídla vyndat. Výroba krytu je velice jednoduchá a rychlá, samotný kryt je lehký a je dostatečně pevný.

Zpevnění "výškovky" kombatového modelu 11. únor 2008, 17:58 Pokud létáte s kombatovým modelem jistě budete souhlasit, že ne vždy se podaří s modelem přistát jako do peřin. Není nouze o přistání tvrdší, o nárazy do stonků ztvrdlých dřevin a pod. Často to odskáče právě výškovka. Navíc výškovka kombatového modelu také občas trhá soupeřovu stuhu apokud není náležitě zpevněna, je její uražení, nebo utržení dost snadné. Nejšastěji zpevňujeme položením jedné vrstvy skelné tkaniny prosycené epoxidem (L285 a pod). Zpevnění pokládáme jak na stabilizátor, tak na výškové kormidlo a to z obou stran. Pokud bychom zpevnili jen jednu stranu, pravděpodobně se nám bude výškovka kroutit. Na zpevnění použijte tu nejlehčí skelnou tkaninu, kterou seženete. Vhodná je gramáž 23g/m2, ta je  k dostání u Havel compozite, ještě lepší je 17g/m2 od téže firmy. Tato látka však bývá nedostatkové zboží. Jako pryskyřisi použijeme již zmiňovanou L-285. Výškovku vyřežeme z co nejlehčí balzy požadované tloušťky. Pevnost balzy není podstatná, její hmotnost ano. Výškovku opracujeme do tvaru, zarovnáme plochy a oddělíme výškové kormidlo od stabilizátoru. Výškové kormidlo opracujeme do klínového profilu a přilepíme zpět ke stabilizátoru. Celek jednou přelakujeme řídkým Zaponovým lakem a vybrousíme dohladka. Ze skelné tkaniny oddělíme potřebné množství. Upozorňuji, že tkaniny 17g/m2, ani 23g/m2 nepůjde stříhat. Pokud to zkusíte, tkaninu pravděpodobně zničíte, nepodaří se Vám zachovat potřebný tvar, vystřížený díl se natáhne a nejde použít. Takto tenkou tkaninu musíte položit na čistou silnější folii (igelit), která nesmí být někde zvrásněná po přeložení a pod., a  řezat krukovým vykrajovačem (OLFA) i s folií. Po vykrojení nechat ležet díl a odstranit okolní odpad. Pozor, musíte vyříznout spodní a horní díl!!! Tkaninu pak prosytíte přímo na folii. Použít musíte jemný štětec a nesmíte jej po tkanině tahat. Poté na prosycenou tkaninu přiložíte začištěnou výškovku, celek zvednete, otočíte a přiložíte na druhý prosycený díl. Prsty přihladíte povrch tak, aby nikde nebyly bublinky a aby se folie pěkně přitiskla k povrchu výškovky. Otočíte výškovku, položíte na desku a opět důsledně přihladíte povrch. Pokud je vše v pořádku, nechte díl vytvrdnout. Po odstranění folie dostanete velmi pevný díl se zcela hladkým povrchem, který téměř není potřeba tmelit. Lepších výsledků dosáhneme, použijeme-li vákua, (avšak, i bez něj dostaneme poměrně kvalitní povrch). Po vytvrzení odstraníme folii, odstřihneme přebytečnou tkaninu, zabrousíme hrany do potřebného tvaru. Pak oddělíme výškové kormidlo, připravíme montáž pantů. Výškovka je připravena k vlepení do trupu. Takto zpevněná výškovka je značně odolná, a to i při použití velmi křehké a lehké balzy, velmi snadno se dosáhne kvalitního povrchu, takže potřeba tmelení je minimální. To samozřejmě šetří i hmotnost modelu. Na obrázku jsou výškovky pro modely P-40 s položenou tkaninou na folii

Výrobní linky jedou naplno 10. prosinec 2007, 18:10 Pro novou sezónu je třeba nové stroje. Na stole je čerstvě stříknutá forma na trup FW-190.

Powerpanel  2000 10. listopad 2007, 20:24 O  novém powerpanelu jsem přemýšlel pokaždé, když jsem na svém "číňanovi" zase spálil svíčku. Vzpomínal jsem na žhavítko od Vojty Voráčka s obvodem MAX 725. Asi to nelepšíj, co bylo na žhavení svíček vymyšleno. Při pátrání na webu jsem našel obrázek "superpanelu"  na stránkách Lubomíra Mojzese z Brna, kde je kompletní návod na stavbu nejen powerpanelu, ale i jiných zajímavých modelářských udělátek. Poverpanel má digitální měřící přístroj místo obvyklého ručkového, zjistil jsem ale, že tento je dnes levnější než nejlevnější ručkový panelový voltmetr. Powerpanelu scházela jen jedna věc. Indikace připojení svíčky. Obvod kontroly žhavení jsem vyřešil pomocí mikrorelé a LED diody. Tato indikace je jednoznačná a spolehlivá. Lubomír udělal grafické návrhy na powerpanel v několika barevných provedeních. Nejvíce mě zaujalo žluté s modré provedení. Samolepky panelu odolné palivu vyrobil Patrik Svída: Problém s jejich nalepením na nosný materiál zabral trochu času. Panel má dost "děr" a trefit se s nalepováním na vyrobený panel je problém. Ale povedlo se. Zapojení žhavítka je odolné proti zkratu, umožňuje kontrolu napětí na svíčce, kontrolu připojení svíčky a inteligentně reguluje nepětí v závislosti na zatížení spouštěče. Dále Powerpanel umožňuje řídit palivové čerpadlo.

Me-262 V1  6. listopad 2007, 15:49 Podařilo se mi najít kamufláž 1 prototypu letounu Me262 z doby, kdy létal jen s pístovým motorem Jumo 210.

Náhradní díly motorů MVVS 19. říjen 2007, 20:58 Po bitvě v Bratislavě jsem potřeboval několik náhradních dílů k motorům MVVS. Dnes díly přišly. Ceny jsou děsné. Např. díly na karburátor jsou podstatně dražší, než kdybych koupil celý karbec nový. Výhodou tedy zůstává již jen fakt, že MVVS má veškeré díly zatím k dispozici bez problémů...

5 min. epoxid Ceys 1. červenec 2007, 11:05 Extrémě pevné 5.min. epoxidové lepidlo. Udávaná pevnost je 350kg/cm2, a to je na "pětiminuťák" opravdu hodně. Teplotní odolnost je od -30 do 65°C. Je to vhodné lepidlo na lepení přepážek do laminátových trupů a samozřejmě na opravy našich modelů. Maximální pevnosti spoj dosahuje až po 24 hodinách.

Teploty žhavících svíček 1. červenec 2007, 10:06 Taky máte problém se v tom označení svíček různých výrobců vyznat? Našel jsem obrázek,který vám pomůže

Rodí se nová forma na trup 5. červen 2007, 16:55 Tentokrát pro modely FW-190A a FW190B. Z důvodu tvarové náročnosti přední části trupu je forma pětidílná.

Presto - tmel, který neleptá polystyren 3. červen 2007, 10:50 Taky by se Vám hodil tmel, ktarým by šly vyplnit díry v křídlech s jádrem s pěnového polystyrenu? Klasický polyuretanový dvousložkový tmel většinou polystyren narušuje. Navíc je těžký. To však neplatí pro tmel PRESTO. Je to navíc tmel, který je dělán přímo pro modeláře. Je velmi lehký, brousitelný již za 10 minut. Perfektně přilne k laminátům. Prostě ideální tmel na opravy "nabouraných" kombatových modelů. Prodává se v balení 408 g tmelu a 12g tužidla. Cena kolem 250 Kč. V Praze se dal koupit v Bahuhausu.

Kabina levně 6. květen 2007, 13:02 Pokud chcete model opatřit pěknou kabinkou, nabízím Vám jednoduché řešení. Kabinka z PET lahve. Materiál snadno najdeme v obchodě, prodávají se v něm "levné" druhy nápojů. Pokud se nestydíte, prohrabte nejbližší kontajner na plasty, určitě tam nějakou PETku bez vzoru najdete. Potřebujete ale lahev BEZ VZORU. Vzor z lahve by byl patrný i na Vaší kabince. Kopyto kabinky vyrobíme nejlépe z balzového dreva, Lihovým fixem narýsujeme rámování kabiny. Kopyto umístíme co nejvíce dopředu a zajistíme klíny tak, aby lahev byla co nejvíce kolem kopyta napnutá. Pak stačí jen lahev ohřát horkovzdušným fénem aby se kolem kopyta smrštila. Před odříznutím si lihovým fixem obtáhneme rámování, které po odříznutí od zbytku lahve zevnitř vybarvíme požadovaným odstínem barvy. Hotovo, stačí jen nalepit na model.

Palivo pro 2,5 ky Dobré palivo pro motor 2,5 cm3 pro soutěžní použití v kombatu musí být kvalitní. Malý motor je velice citlivý na jakékoliv nekvalitní komponenty, nebo větší % vody. Jindy se zase i kvalitní palivo renomovaného výrobce ukáže jako nevhodné, například pro nízký obsah oleje, který motorům větších kubatur nijak nevadí. Včera jsem ověřil v motorech 2,5 cm3 nové palivo od RC Pelikan. Je to palivo HYPER Competition Fuel. Palivo je dle výrobce určeno pro motory RC vrtulníků. obsahuje 17% syntetického oleje a 15% nitrometanu. Motory 2,5 cm3 (NORVEL a MVVS) ve kterých jsem palivo oveřoval se snadno startují, mají dobrý výkon, lépe se dá nastavit volnoběh a přechody.  Díky většímu % nitra pracují i při menší tepoltě. Cena paliva je vzhledem ke kvalite poměrně příznivá: 155,80 Kč/litr (779 kč 5l plechovka)

Imbud šroubováky (klíče) Často používám Imbus šrouby 2,5 a 3 mm, tyto šrouby jsou i  na motorech MVVS. Klasický zahnutý imbus je krátký a třeba pokud potřebujete namontovat pomocí imbus šroubů motor na lože, je to nepohodlné. V Globusu jsem narazil na Imbus šroubováky NAREX s "kuličkou". která umožní šroubovat i s určitým malám vychením vůči ose šroubu. Jsou za 63 kč.

Super Epoxid Při hledání " rychlého" epoxidu jsem našel vynikající výrobek od PATEXu. Je to 2 minutový epoxid, manipulační pevnost je po 8 minutách a max. pevnost dosahuje po 4 hodinách. Je čirý, a jelikož na rozdíl od mnoha výrobků opravdu zatvrdne, dá se dobře brousit. Pevnost je 190 kg/cm2, rozsah teplot -30 - +150°C. Vyzkoušel jsem a mohu doporučit. Fakt to lepí

Přijímače MZK pro Aircombat Jedná se o dokonalé spojení high-end konstrukce s malými rozměry, nízkou hmotností a příznivou cenou. Přijímače mají na vstupu automatickou regulaci zesílení přijímaného signálu, která zajišťuje optimální příjem jak v těsné blízkosti vysílače, tak na hranici dosahu. Spolehlivá funkce při provozu na sousedních kanálech je zabezpečena úzkopásmovým vysokofrekvenčním dílem, který umožňuje bezpečnou funkci v rastru 10 kHz, i v případě provozu na sousedních kanálech. Při vývoji přijímačů byl rovněž kladen značný důraz na digitální zpracování přijímaného signálu (TSR, DSP). Přijímače jsou dále zajímavé tím, že maji vnitřní stabilizaci na 3V. Je možné je napájet i jedinám LiPol článkem. Podle sdělení výrobce pracuje procesor v dekodéru i IO přijímače ještě při napětí 2V. Přijímače MZK řady profi provozujeme ve svých modelech.